na Blog.cz

Škola a reálný svět mají k sobě asi tak milion kilometrů daleko a kdo vám bude tvrdit opak, je buď učitel nebo magor. Tak to vidím já. Největším paradoxem školy je, že podává holé informace mnohdy bez zastoupení diskuze o oné věci( ačkoli diskutovat, kam v té rovnici zmizelo to číslíčko neni dobrý příklad) .

Vezmu to trochu z jiného konce. Toto je výklad ve škole:

Milé děti, vy všichni žijete v demokratickém státě splném svobod. Budeme vás učit o spoustě lidí z naší i cizí historie, budeme vás učit, jak si pomocí páté odmocniny z logarytmu x spočítáte, kolik platíte za rohlík a taky vás možná naučíme, jak se chovat. Možná.

A toto je realita:

Parchantíci, moc se tady nezabydlujte, jelikož v tomto organizovaném bordelu budou stejně všechny školy brzy zrušeny. 90% věcí, které do vás budeme hustit příštích pár let patrně využijete pouze v příslušné písemce, takže bez starostí, mechanicky našprtat a vypadnout. Pokud máte problémy jakéhokoli druhu, tady vám je spolužáci i učitelé milerádi prohloubí, nebojte se. Mimochodem, já jsem ten největší debil na této škole, co bude každou prkotinu řešit důtkou.

Asi bylo pochopeno, že druhý odstavec vám NIKDY neřeknou, ačkoli je pravdivý(na některých ústavech neprávem se nazývajících vzdělávací určitě) Škola se snaží působit dojmem, že ukazuje věci tak, jak jsou.Chce vám dát falešný pocit, že je vše v pořádku. Budou vám vysvětlovat věci, kterým nebudete chtít věřit(pokud máte mozek) a budete-li se s nimi hádat, odserete to vy. Viz. já a moje připomínka dějepisářce, že má v prezentaci na tabuli významnou pravopisnou chybu(ale ten pocit, kdy na otázku jestli mám problém, jsem suše odvětila: "Já ne, ale vy tam máte chybu" , jsem si užila :D)

Prostě, celým tímhle neorganizovaným sletem mých myšlenek vám chci sdělit jednoduchou věc. Nevěřte všemu co vám nakukají psychicky labilní vyučující se sklony k sadismu. Nevěřte, že svět kolem je hodnej ťuťu plyšáček, kterej se k vám po opuštění základky přitulí. Život je, a to zdůrazňuji, pěkná zkurvená svině a čím déle budete žít v iluzi, tím víc vás pak nakope do zadele. Lidé kolem vás se vás busou snažit dostat do cvokárny a vy s tím nic, ale vůbec nic neuděláte, někdy to nejde. Jediný, čeho se držte je vaše hlava(pokud zrovna nestojíte před svojí základkou s kvérem a maniakálně se nesmějete, že teď už ta svině zavře hubu:D:D)

Nejdřív bych chtěla podotknout, že výběr tématu není příliš šťastný pro tyhle stránky. Z jednoho důvodu. Chodí sem mladí, kteří prostě nemůžou vědět z vlastní zkušenosti co to bylo za člověka a věřit dneska něčemu v televizi... no nevím. I já mězi tyhle mladé patřím. A docela mě irituje, že ze všech stran(i z těch, ze kterých to není podložené skutečným zažitkem) se ozývá nehorázná vlna RIPů. Jenom, abyste náhodou nevypadali jako necitové. Jenom, aby si někdo něco špatnýho neřek. A víte co? Směju se černýmu humoru, smála jsem se Aničce, po čase i hokejistům, Jacksonovi a všem jiným lidem, co poněkud předčasně opustili tento svět.A zasmála jsem se i vtipům o panu exprezidentovi. Jasně, je to hrozný, když zemře JAKÝKOLI člověk, ale u některých se to až enormně prožívá. A u některých vůbec. Nevíme nikdo, jakej byl, ale přesto se z něj stal takřka národní hrdina. Neupřímný politický hovada se tvářej hrozně seriózně a smutně, ale všichni víme, že jakmile opadne první vlna, vrátěj se ke svým zlodějským praktikám. Jediní, u kterých bych věřila, že je jejich smutek opravdový, jsou lidé, kteří ho opravdu znali. Vy všichni ostatní jste se možná prostě jen nechali zmást televizí a médii všeobecně.Jdete s davem, tváříte se zarmouceně a vyzdvihujete jeho díla(ačkoli když se objeví v povinné četbě, většinou kňouráte)

Mějte na paměti, že kdybyste měli smutnit za každýho mrtvýho(v týhle chvíli jich jenom v Africe a jiných zemích umírají tisíce!) tak se z černýho hábu nevyhrabete. Pokud si jste jisti, že pro vás něco znamenal, zavzpomínejte v tichosti sami. A vykašlete se na masový akce a "estrády", který už druhej den běží na všech televizních stanicích. A přemejšlejte, proboha!

Zas je mi mizerně. A zas to nikoho na tomhle podělaným světě nezajímá! Sakra... Jo, chápu všechny důvody. Jenom nechápu psychickej teror, rytí, ignoraci telefonu a VÝMLUVU, že nemá čas!!! Doprdele, ten pán co si říká můj přítel mě vážně sere!!! Jedna z nejlepších vlastností je, že je věrnej... Za to jsem ráda, protože tuhle ránu bych už asi nevydejchala... Ale co nějaká spolehlivost? Co nějaká ta empatie? Co moje snaha klidnit svou hysterii? A on? Nic, samozřejmě... Žádnej ani náznak pokusu změny k lepšímu, prostě nic. A ženská, zvykni si, ty přece vydržíš všechno néé? ! Někdy bych ty chlapy vážně vystřílela, to mi věřte! Jsou chvíle, kdy je fajn, ale bohužel jich ubývá. A ze mě je čím dál víc psychicky zdevastovaná troska... Nechci jí bejt, ale to, čemu on říká "výcvik odolnosti" já beru jako buzeraci, ztrapňování před kamarádama za účelem pobavení a hlavně rozbrečet mě... Kurvafix... ne, on mi vůbec nerozumí. Zasranej egoistickej chlap, co má vždycky a všechno na háku. Co je schopnej ze mě udělat debila a pak se ještě divit, že jsem naštvaná a mám chuť utýct někam hodně daleko... Daleko za hranice vesmíru, kde existujou jenom chlapy se všema vlastnostma ženy, akorát s patřičným příslušenstvím. Nějaký moje problémy ho přece vůbec, ale ani v nejmenším nezajímaj, jsem jenom malá hysterická holka, malá, tlustá stíhačka... Jenom prostě nezvládám to "přehození výhybky" ze mě, jakožto hlavní osoby v jeho životě na "tu, co se mi snaží dovolat třicetkrát denně" přičemž ho jako chlapa ani nenapadne možnost, že v případě, že by chodil VČAS, zvedal mobil NAPOPRVÉ a měl větší trpělivost s mojí křehkou dušičkou by to mohlo bejt v pohodě. Ale pánové musej bejt vždycky nad věcí, že jo... Pánové jsou flagmatičtí tvořitelé dětí, jejichž jedinou starostí je čumět do monitoru(jakéhokoli), pořádat bujaré pánské jízdy, přičemž holka sedí doma... Jste srabi, jste kokoti a jste úplně vygumovaný, co se týče ženský duše. Tak sakra dospějte(nejlépe všichni!) a chovejte se trochu jako lidi, vy debilové! Howk!

Depka... nic nechápu. Kde jsem se tady vzala a proč svět není fér? Proč, když se člověk připraví, tak se záležitost posere v tý nejprimitivnější věci? Celý to hnusný přípravný období jsem se stresovala a stresovala a teď, když se to zčásti posralo, jsem sama. A on je...někde. A já se bojím... Když je člověku ouvej, je hlavní nebýt sám, on CHCE být sám... Já tentokrát nic nezvorala, vlastně ano loni jsem nic nezvorala, loňskej rok se zvoral tak nějak sám. Velice dobře si pamatuju tu bezbaděj, kdy jsem seděla na jeho posteli a brečela s myšlenkou, že on chce dělat blbosti a tou dobou už je někde ve stromě. A teď jsem na tom podobně i když se "v podstatě nic tak hroznýho nestalo a hlavní úkol byl splněn" Tehdy jsem byla nucena po jeho přijezdu jet domů... On se po několika hodinách probral ze spánku a hledal mě. A já tam nebyla a do dneškasi to vyčítám. Dnes bych tam byla moc ráda, podpořila ho, ale zjevně nestojí vě chvíli, kdy je mu psychicky blbě. Ožerem se tak jako tak, proč jsme nemohli začít už dnes je mi záhadou..Včera byl tak veselej a já věřila v úplně happy konec, kdy se natěšeně vrátí a začneme slavit. Jo, to všechno mě trápí, to, že s nikým ani snad mluvit nechce, to že mě odstavuje ma druhou kolej, když je zle. V takovejch chvílích si maj partneři pomoct a ne se od sebe distancovat, než bude všechno v pohodě. O tom to není... Jenže co mi teď vlastně zbývá? Čekat...a já nesnáším situace, kdy nic jiného než čekání nezbývá... Pevně dufám, že on leží spokojeně ve svý posteli a spí. Stejně budu při zprávách jako na trní jestli...ne, ani o tom nepřemýšlet... Pokud vám to přijde zmatený, potřebuju se jenom "vylejt" a žádnej vhodnej alkohol tu nemám, tak to ventiluju tady. Je mi mizerně a přemýšlím, proč nemůžu mít někdy něco jednoduchý. Jestli je to životem, tak je život svině. On je, ale stejně... Nic to neměí na faktu, že svou lásku si vzít nenechám a taky bych touto cestou chtěla "moc poděkovat" panu profesoru Vlčkovi, kterej mi úplně zkazil představu o tomto víkendu a možná že i budoucnost jednoho moc šikovnýho kluka, kterej splnil všechno, co měl a co měl udělat udělal na jeho pokyn a zase je to špatně? Pane profesore, jste VYJEBANÝ BUZERANT... Tohle se krucinál dalo vyřešit jináč a vy jste prostě kretén jestliže jste jednal takto... Všechny podmínky byly splněny... akorát ta poslední,a to nenarazit na zmrda, nevyšla.

Předně musím říct, že jsem si celkem stoprocentně jistá, že každé, byť i malé dítě už nějaké ty sprosťárny na internetu vidělo. Internet je obrovské medium pro velké masy lidí a těžko ty "malé a nevinné děti" ochráníme před realitou pornoprůmyslu. Doba je takřka přesexovaná, sex v reklamách, dvojsmysly a otevřené sexuální scény v televizi i odpoledne. Nicméně na vině toho, že jsou děti někdy zmatené, bývají rodiče, protože nezbytnou sexuální výchovu je možné praktikovat už od útlého věku dítěte a to se potom při shlédnutí nediví, neboť ví. A co neví, na to se rodičů zeptá. Špatný je ten rodič, který řekne: To ti povím až budeš starší. Ale to je otázka výchovy, puritánství a přístupu k dětem.

Musíme si ujasnit jednu věc. Porno vydělává. Vydělávají aktéři, vydělávají kameramani a všichni ostatní kolem. Je ho tolik druhů, že když vymyslíte porno, kdy si pán strká propisku do ucha, načež dojde k vrcholu, máte jistotu, že se toho někdo chytí a že se to někomu bude líbit. V tomto průmyslu se točí obrovská suma peněz, ale nejsem si jistá, jak to potom aktéři mají se skutečným sexem. Případně s partnerským životem, který asi díky této profesi dosti strádá. Mě by tedy bylo velice nepříjemné najít svého partnera na pornoserveru.

Ale co kdyby tam našel on mě? Ale nenašel by, jelikož pokud už bych byla natolik šílená, nechtěla bych, aby byl přímo vidět můj obličej.

Žijeme v době sexu, tabu padají a pryč jsou doby, kdy bylo nemravné odhalovat kotník. Ale opravdu potřebujeme všude a za všech okolností vidět sex?

Další věc, kterou považuji za nelogickou. Pro shlédnutí porna je zákonem dána hranice 18 let. Ukažte mi mimochodem na někoho, kdo v patnácti, či dříve neměl v ruce nějaký ten časopis, dvdčko nebo nesjížděl redtube... Proč je sex povolen od patnácti, ale jeho sledování na internetu nebo jinde až do osmnácti? Všichni, kdo už nějaký ten sex měli ví, jak to vypadá a co se děje. Ale na jiné se podívat nesmí...

Já se přiznám bez mučení, že porno sleduju a nestydím se za to.Co vy? Sledujete? Přiznáte se? No tak, do toho!:)

Zase tady, zase na blogu. Čtu, komentuju, ale sama nepíšu. Je to divný, ale nějak nemám čas, i když ho mám paradoxně hodně. Často hraju wowko a nebo jenom tak čučím do monitoru.

Tohle léto bych noci, kdy jsem spala doma, spočítala na prstech jedný ruky. Ale v tý druhý polovině to asi bude jiný. Můj drahý bude opět opravkovat, jak jinak.

Co se tedy událo...

Byla jsem na největší metalový události v republice, na festivalu Masters of rock. Hned zezačátku mě atmosféra pohltila a 4 dny by byly krátká doba, jenže homo abstinentus cannabis(kdo četl minulej blog, ví, kdo ne, netrapte se tim, debily není nutno poznat, ať se skrývají za jakoukoli přezdívkou) to kazil... Debil je slabý slovo. Taky jsem sebou měla kamarádku, bez který bych to patrně nezvádla a tu hubu mu vážně rozflákala(i když.....) Ale dost o špatnejch věcech. Absolutním lákadlem byli Hammerfall, který provázeli moje první krůčky v tomhle hudebním stylu a tudíž osobní konfrontace pro mě byla nepopsatelně úžasným zážitkem. To samé mohu říct o skupince moraváků, s kterými mi bylo i po koncertě fajn a díky kterým jsem do stanu šla cikcak:D A taky se tímto omlouvám Markétě a ostatním, kterým jsem se bohužel už nemohla ozvat.

Celej průběh festivalu tady asi popisovat nebudu, to by bylo na dlouho. Jen je třeba říct, že homo abstinentus cannabis konečně ví, co si o něm doopravdy myslím:P Jo taky mám díky MoRu 6 nových přátel na FB a obohatilo mě to o zajímavý okamžiky. Příští ročník asi jedu jenom s kamarádkou a s mým drahým se budu shledávat mimo přítomnosti jeho ctěných kumpánů.

Co k Plutu... Tohle má tradici. již tříletou. O to víc mě mrzelo, když ve "stanovém městěčku" byly včetně nás 4 stany a z festivalu se stala kinderparty se skákacím hradem, prolejzačkama, hejnem malejch parchantíků a rodinným typem vstupného. Snad jediným kladým bodem byla atmosféra, Cocotte Minutte a Michal Hrůza, co nebyla hrůza. Díky nedostaku financí, způsobeného Masterem, jsme přemejšleli jestli koupit pivo nebo klobásu a díky mému průbojnému, prázdnému žaludky zvítězila klobása. Večer jsem jako zázrakem našla ještě pade, ovšem on to nebyl ani tak zázrak jako spíš to, že to zmíněné pade měl obdržet homo abstinentus cannabis na dopravu z masteru. Za výše zmíněnou částku jsme nerozumně nakoupili klobásy, načež jsme ráno zjistili, že není co jíst a ani co kouřit...zachránila nás kamarádka se snídaní.Ovšem Pluto fest byl i přes nemilosrdné podmínky celkem fajn.

Následovat bude Vábko:)

Kdo sem náhodou zabloudí...jaký máte prázdniny?

Dlouho, opravdu dlouho jsem to tady jenom sledovala a čas letěl. Víte, čas je zrádce, je svině. Člověk si takhle užívá života, mládí, hříchy a nelegální činnosti. A pak mu dojde, že zatímco před rokem stál u bran základní školy a byl rozklepanej, jaká bude střední, najednou uvažuje, že za rok a půl bude mít pravděpodobně řidičák. A tak je to i se mnou. I přes hádky a problémy mám milovaného vlkodlaka. Osobu, kterou miluju a který věřím. Mám bezvadnou rodinu. Ale pořád cítím, že i když si přijdu jako "velká holka", do té dospělosti zaprvé něco chybí a zadruhé se jí děsím. Čas, který mi kdosi nahoře měří mi nějak zdrhá mezi prstama v záplavě vykouřených cigaret, vypitých panáků, chvil s přáteli a s vlkodlakem a vůbec tím vším. Nejsem cílevědomá, neumím se učit a tak trochu kašlu na školu. Ale teď musím prolézt čtyřmi roky studia, jež mě má posunout...ale kam? K povolání učitelky? Ke kariéře zamindrákované psycholožky? Nebo úplně jinam? Budoucnost je strašák, nástupem na střední je mi ta budoucnost blíž. Mnohem víc musím řešit finance, musí mě to trápit a musím aspoň nějakou brigádu sehnat. Protože už jsem asi trochu velká...

Malinko poreferuju o tom, kterak se srab odvážil nechat si probodnout kecací sval:)

Strach před operací byl obrovskej, sedět v tom křesle, dívat se, jak ta paní připravuje pekelné nástroje a tak vůbec bylo velmi stresující. Jo, bála jsem se. Když řekla: " Tak vyplázněte jazyk" , uvědomila jsem si, že není cesty zpět. Myslím, že to bylo příjemný a zároveň depresivní. Pak mi projela jazykem jehla. Bolelo to, ale ne zas tolik, nosánek byl horší, to jsem si málem stříkla do textilu. Po prvotním šoku, když se mi ta paní hrabala v puse a šroubovala kuličky mi došlo, že jsem to zvládla! Jakoby z obrovské dálky se ozvalo, že mám jazyk strčit zpátky do pusy a polknout. A bylo to. Zaplatit a vypadnout a čekat, až tem zmetek oteče. Ještě na zastávce jsem vyšroubovala svůj piercing pod rtem, jak jsem slíbila mamince, a předala ho kamarádce. Prý se jí hodí do ucha...

Byla jsem tedy nadšená, že jsem to celý zvládla. Asi za dvě hodiny začal otékat. Teda řeknu vám, tragédie byla se normálně najíst, než si na to cizí těleso v držce zvyknete, chvilku to trvá. První dva dny to bylo hotové peklo. První den to šlo, byla jsem najezená a hlad jsem neměla. Druhej den jsem se pokusila sníst úplně čerstvou měkkou koblihu. A ejhle, nejenže to bolelo jako prase, ale já se fakt nemohla najíst. Tak jsem rezignovala na pečivo a nalila do sebe přesnídávku.

Někdo říká, že na čerstvej pierc se nesmí pít alkohol a nemělo by se kouřit. My vytahali krabku ve dvou lidech a vypili flašku rumu. A žádný extra komplikace. Po cca 4 dnech začal otok při občasným ledování pomalu slejzat. Ne, ledovala jsem asi třikrát, jinak bych se ho asi zbavila dřív. Jídlo začalo bejt příjemnější, v pátek už jsem se cpala knedlo-vepřo-zelem a místo Listerinu vyplachovala vodkou, kterou jsem pochopitelně neplivala:D

Kvůli otoku mi dali dlouhou tyčku, která v těchto dnech začíná překážet. Otok je úplně pryč, nebo je tak miniaturní, že o něm nevím. Po necelých 14ti dnech můžu jíst všechno, pohyby jazyka úplně v pohodě, navíc si mám v tý puse s čím hrát. Fámy o kvalitnějším orálním sexu jsou dle Vlkodlaka pravdivé:)

A co říct k závěru? Nebát se, jít do toho. Nepříjemnej je první tejden. Důležitý je vyplachování, má se po každým jídle, cigáru, líbání atd... Mě to stačilo několikrát za den nezávisle na počtu vykouřených cigaret. Prostě všeho s mírou. každej jazyk se chová jinak, já můžu pít pivo i víno a jazyk nereaguje nijak bouřlivě, jak tomu u těchto nápojů bývá. No a už se těším až celotitanový šperk vyměním za nějakej hezčí, kratší a dám tam barevný akrylky. Už mám vyhlídnuto pár šperků na netu. P.S: A nevěřte tomu, kdo vám bude tvrdit, že to nebolí:D Teda pokud vám nedaj umrtvení, ale z morálního hlediska s umrtvováním nesouhlasím. Propíchnuto má mít jen ten, kdo na to má odvahu v plném rozsahu teoretické bolesti. Jinak to má každej a přestane to bejt originální;)

Vždycky jsem se bála piercu jazyka, několikrát jsem chtěla tam opravdu jít a nechat si ho píchnout a vždycky jsem z toho vycouvala...Dnes ne!:) Konečně jsem to dokázala, tedy ještě vycouvat můžu, ale nechci, už je to jistý.V půl třetí jdu na to:) Když už jsem se dokopala se objednat, tak bolest v krku a rýma mě od toho neodvrátěj i kdybych si měla hojení vytrpět trošku hůř. Jsem tvrdohlavá. A když už se k něčemu rozhodnu, tak rozhodnutí jen velmi nerada měním.

Jak jste si možná všimli, píšu nějak brzo, je to z toho důvodu, že jsem si prodloužila prázdniny a zůstala doma. Odpoledne, po tom vytouženým zákroku jedu za Vlkodlakem a budu tam až do soboty, úplně super prázdniny. Jediný, co dost kazí dobrou náladu je neočekávaná smrt mého dědečka:( Vezli ho rychlou do nemocnice, ale už mu nebylo pomoci. Už nemám ani jednoho dědu...Pohřeb je v pátek, ještě nikdy jsem na žádným nebyla, ale myslím si, že není o co stát....

Ještě bych se měla zmínit o jedný věci, možná se vám zdá, že na to, že náš svět opustil můj blízký příbuzný, nejsem z toho tolik vykolejená. Upřímně řečeno, když mi to máma řekla, vzalo mě to víc, než jsem si ochotna připustit. Ale víte co, zaprvé se s ním stýkal v posledních týdnech výhradně táta, zadruhý už to nebyl ten hodnej dědeček. Ale dost o tom.

Peklo...Představujeme si ho tak jako v pohádkách, kotle, čerti, žár a někde na trůně belzebub, satanáš nebo prostě ten hlavní čert. Ale já už nejsem dítě, nevěřím na pohádky a pod pojmem peklo si představím něco úplně jiného. Ne, nevěřím v Boha, věřím v Darwina aby bylo jasno. Věc se má asi tak: Celý život se nějak chováme, ať už dobře nebo špatně. Po smrti nám to ale někdo zúčtuje a naším peklem bude věčné sledování toho, co jsme napáchali.Komu jsem kdy úmyslně ublížili, nebo hůř, koho zabili, jak jsme se chovali k lidem, co nás měli rádi. A to je peklo, sledovat to, co jsme udělali špatnýho a na věčnost to mít před očima.

Neuznávám církví uznané hříchy týkající se pohlavní aktivity jedince. Pokud touto aktivitou někomu neubližuje.Vražda je hřích, krádež taky, ale předmanželský sex, onanie a podobné přirozené věci, to hříchy nejsou.Čili je jasné, že budeme-li se chovat podle nějakého etického kodexu, nebudeme-li páchat násilí na těch, jež si to nezaslouží a žít v souladu s pravidly slušného chování, nedostaneme se do pekla. Pak tu ale máme jeden problém...A to je ten, že jsme nedokonalá stvoření podléhající slabostem jako je hněv, pýcha a závist. A někteří lidé jsou tak zlí, že toto přídavní jméno je nevystihuje ani náhodou.Proto existuje určitá spravedlnost, díky které se velký přečin dá vlastní vůlí odčinit. Tedy pokud se onen jedinec "dá na pokání"(už jsem zmínila, že v Boha nevěřím, ale sem tohle spojení patří) , tak je mu teoreticky odpuštěno.

Tady se ale dostáváme na ožehavou půdu témata, co je po smrti a to už odbíhám.

Potom můžeme prožívat peklo i tady, na zemi, a míra oné pekelnosti závisí na tom, jak moc se dané věci bojíme. Pro mě je peklo hodina matematiky, pavouci a někdy můj otec. Peklo na zemi má ale jednu nespornou výhodu. Můžeme se z něj dostat. Někdy je to zatraceně těžký, někdy to nejde...Ale v případě, že to jde, by to oběti "pekelníků" měli zkusit.