Proběhla změna vzhledu :-) Zaprvé se mi ten starý zdál již okoukaný a zadruhé bylo mým hlavním záměrem, aby blog vypadal trochu více sofistikovaně a ne tak pubertálně, tak doufám, že se mi to povedlo :-)

Listopad 2009

A teď k dnešku:)

22. listopadu 2009 v 2:28 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Byla zkouška Trémy.Prej že v květnu se půjde na pódium, bojim bojim:D Mám zvláštní problém, nad kterým lze jen kroutit hlavou, totiž, já jsem rytmicky (docela!) v cajku, aspoň pokud jde o zpěv, zato nejsem schopná se chytit, kdy mám začít zpívat:D Jinak vystoupení s kávesama je v prosinci, čili mám minimum času zvládnout svůj naprosto nerytmický styl hraní. A hlavně, cvičit, cvičit, cvičit!
Vlkodlak nedostal z Trémy padáka, neboť jsem ho varovala. Myslím si, že Radek s tím i počítal, že to vykecám.Nešlo to neříct.Totiž, vlkodlak se choval poněkud...nedisciplinovaně na zkouškách a ta dnešní zkouška měla být jeho druhá šance, jinak letí.Já mu to ovšem neměla říkat, to jsem i slíbila.Jenže jsem taky věděla, že vlkodlak se na tu zkoušku zas přinejmenším vykašle, pokud ho nevaruju.A já ho(jak už víte) miluju a prostě jsem ho nemohla potopit.Zdá se, že to chápe i Radek, neboť bylo asi jasné, že já to prostě řeknu.Možná to byl i jeho cíl, ale to už jsou jen dohady.
S vlkodlakem jsme si vyjasnili pro mě moc důležitou věc.Ačkoli jsem se rozhodla, tak jak jsem se rozhodla velice nerada, prostě to musíme vydržet.Ten stres už zažít nechci.Jen mám obavu, jestli tohle rozhodnutí nebudu chtít vzít zpět.Teda tohle vím zcela jistě, že ta chvíle přijde, proto jsem ho taky požádala, aby mě v takovém případě krotil.Jeden z nás dvou ten rozum mít musí:D
V nejbližších dnech budu zjišťovat, kdy má den otevřených dveří mosteckej pajdák, na stránkách zatím nic moc ani k přijímačkám nebylo.Vlkodlaka uvidím v pondělí(snad?) To mám sice nauku, ale i tak zbývá dost času.I když máma bude asi radostí bez sebe, až zjistí, že zase přitáhnu do rodný chýše až večer:D:D
No nic, zase půjdu, neboť mám příšernou žízeň a chci si ještě zahrát na klávesy(Váááánoce, Vááánoce přicházejíííí, zpíveeeejme přááááteeelééé:D)

Změna je život...

22. listopadu 2009 v 2:11 | Klér |  Já a věci kolem mě
A tady už to evidentně změnu chtělo...Akorát jsem poměrně dlouho byla líná se s tím patlat, teď mám vlastně celou noc čas, neboť zítra je nedělička neděle, tak jsem se do toho dala.A toto je výsledek...

News:P

20. listopadu 2009 v 23:02 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Ech, nemám fantazii na nadpisy...
Tedy, dneska to všecko mělo být úúúúplně jinak, jenže jak už to tak bývá(především u mě), něco se posralo.
Zaprvé, o první hodinu jsem měla snahu spát.Bohužel tam působil jeden otravný, rušivý element - učitelka....Teda ne že by měla tu drzost mou výsost budit:D To ne:D Akorát furt něco mlela o oxidačních číslech a redoxních reakcích....Kdyby chvilku mlčela, možná by se mi i něco hezkýho zdálo:D
Zadruhé, o pár hodin později, další učitelka rozbrečela další žákyni:D Během těchto 14ti dnů už druhá holka, co se rozbrečela v hodině.Já, jakožto silně empatická bytost, jsem měla miliardu chutí nakopat (ne)zmíněnou učitelku do nezmíněných partií, neboť se s ní taky příliš nesnesu.On se s ní nesnese nikdo, krom jednoho exota z osmiček, co žere křídy a pije nálev trepky:D Jenže jednak nemám zájem o další problémy, jednak nemám dost odvahy.
Zatřetí, celej den byla nouze o cíga.Teda, tahle nouze je už asi tak tři týdny:D No zkrátka od tý doby, co mi vypověděl službu máminej spozoring, přičemž nyní mi dává akorát na svačinu a na bus:D Já mám takovou smůlu, jedinej kuřák v rodině, takže nemůžu brát rodičům...
Začtvrté, blbě počítám.Jo, to není nic novýho, jenže myslet si, že dom pojedu ve dvě a vrátím se za deset tři na hudebku, je poněkud pitomé, uvážíme-li, že hudebku mám od čtvrt na tři:D Ještěže mám taky tátu...
Zapáté, během hodiny volal vlkodlak, že jest nasrán třídní učitelkou a že plány padají.Tak jsem Tyrantysu dopřála zkoušku, bez svý ctěný přítomnosti no:D A URNA byl jistě rád, že mě neuvidí.Jeho už ale neřeším, on mě zdá se taky ne.To je jenom dobře.Takový tichý příměří.Každopádně ten ztracenej večer mě mrzí, mohli jsme fakt jít k Tiffany, zase po dlouhý době.Tam jsme chodívali, když se mi ještě nechtělo na zkušebnu.Mělo to i svý klady.Například jsme byli více sami, což mi momentálně trochu chybí.
Ale především, jsem i přes to všechno teď šťastná.Nevýslovně.Jelikož na mě se valící průser obrovských rozměrů se zastavil těsně před mým nosem(obrazně řečeno) Pár lidí ví, zbytku to může být jedno.
A nyní tu opět máme páteční chvilku poetickýho plkání...
Ve čtvrtek(čili včera) jsem po nekonečných skoro 2 dnech sháněla vlkodlaka, mobil nebral busem ve tři nepřijel, tak teda jdu zkusit štěstí na zkušebnu.A on tam seděl, s pokojným výrazem si brnkal na basu a já v tu chvíli nevěděla, jestli mu radostí dát pusu a obejmout ho, nebo se chvíli vztekat.Na něj samozřejmě.A jak jinak, blíž bylo k tomu prvnímu, vztek se totiž zase dal na ústup.Já mu snad nikdy za nic nevynadám:D A musím říci, že jeho chování se mou občas krásně mává(viz předchozí články) V každém případě, ve čtvrtek přišlo právě to vysvobození od průseru s velkým P. Takže nemám moc důvodů si stěžovat.Takhle,vlkodlakovo chování by asi leckdo odsoudil, pokaždý, když se chová takhle mučivě(pro mě), tak mi máma dává takový dobře mířený rady typu "tak se na něj vykašli".Jenže o tomhle vztahy nejsou.Je jednoduchý vycouvat a hledat jinde, ale milovat někoho i když víte o jeho chybách, to asi každý neumí.Já mám na to dostatek tolerance a myslím, že i poměrně velkou schopnost odpouštět.Aspoň teda vlkodlakovi...Tomu bych odpustila snad i vraždu:D Snad nemusím dodávat, že je mi vším.
Tak já zas udělám pápá.
P.S.:A věřím, že to někdo dočetl až sem:D

Jen bych chtěla říct...

18. listopadu 2009 v 22:32 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Děkuju za to povzbuzení u předchozího článku.Já vím, že s mejma náladama to bývá složitý(asi proto, že chodím se složitým klukem, na němž většina těch nálad přímo závisí) A za ty psychotický výlevy se omlouvám, nestačím se divit, jak až můžu být zoufalá. Ale chci říct jedno, ať už je vlkodlak jakkoli nezodpovědný a občas na zabití, stejně je to pro mě ten nejlepší člověk pod sluncem.
Toť slovo úvodem.Nyní zas do krutý naprosto neromantický reality.Tedy, moje matka mi oznámila, že mi dá peníze na svačinu, což se hodí neboť jsem po dnešku téměř švorc.Za což by mě přizabila.Když mi oznámila že mi dá na SVAČINU, ptala se, jestli vím, co tím myslí.Odpověděla jsem jí otázkou: "Svačina?To se dá taky zapálit a kouřit?" :D:D No nic:D Dneska jsem zas trčela v blbé škole(ovšem zítra mám do čtyř) a nebavilo mě o tam, obrovsky mě to tam nebavilo! Po škole jsem zaskočila za mámou do práce, dát jí brusle, neboť tahat se s nima mi nepřipadalo jako dobrej nápad...Následně jsem šla na klávesy(Uf! To zas bylo, musím máknout) a potom... Pak jsem zjistila, že Julča na mě čeká, takže jsem s ní šla na bus, kde jsem samozřejmě potkala Lenku(jinou, než tu o které zde obvykle píšu) a pak i Lucku, což mi udělalo radost.Vlkodlak nepřijel ve tři, vydala jsem se tedy na zkušebnu...a ejhle, on tam byl:D No tak jo, žádný velký překvápko to nebylo, kde jinde ho hledat, že... Mobil měl ten pacholek zaplej, jen jaksi "nezaregistroval" , že mu někdo od včerejška volá a ten někdo byla včera málem nepříčetná:(:D Jenže, jak bývá mým zvykem...achjo, platí na mě tááák málo a vše odpuštěno...I když připouštím, že přirovnávat jeho vzezření k andělskému by bylo poněkud nadsazené a zas takový romantický dusno dělat nechci, toho bylo koneckonců dost včera.
Teď musím zas vypadnout, neboť zejtra budu v tý pošahaný instituci celých 9 hodin sedět.Ale sedět nestačí, angličtinářka by ode mě myslím ráda viděla nějaký výsledky.Který poslední dobou v jejím předmětu nevykazuju.
Tak se tu mějte a ještě jednou děkuju.Jsem ráda, že s tímhle chováním nejsem sama.Jsem ráda, že jsou ještě tak hodný lidi, který mě podpořej aspoň takhle.

Proč nikdo nemá pochopení pro to jak se cítím?:(

17. listopadu 2009 v 17:59 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Je to tak, i vlastní máma mě považuje za blázna:( A možná, že jím jsem...Jediný důvod mojí radosti mi samozřejmě jako vždycky nebere telefon a ze mě už vyprchal všechen endorfin, kterej potřebuju k úsměvu, ke štěstí.Nic nemá důvod a všechno je na nic.Mám zítra školu? Noa! Mě to sakra nezajímá! Měla bych konečně uklidit? No a co jako?! Je jediný člověk, kterýho doopravdy potřebuju.Jediný, co mě teď zajímá.A taky jediný, co je teď ode mě příšerně moc vzdálený a já s tím vůbec nic nenadělám:( Můžu jen doufat a čekat.A chovat se tak, jak se mi občas samotné příčí, ale nejde to ovládnout.Prostě se někdy chovám tak, jak sama nechci.Ale musím.Nejde to jinak.Na to příliš miluju.A zase mu nedokážu nic vyčítat a zase budu dělat jakože nic.Zase to bude stejné a za týden tu zase budu naříkat.Chápe mě tady vůbec někdo? Jestli se zítra nestane zázrak, tak mi přeskočí...:(

Chtěla bych mít nervy z oceli...

10. listopadu 2009 v 20:38 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Tohle jednání nemám moc ráda, fakt.Stavět mě před hotovou věc...Plány na odpo zase exly, jak jinak že:/ Asi jsou úterky zakletý nebo co.Tentokrát však nemůžu spílat URNOVI, ten by v tom měl být nevinně, jenže já zas nejsem vůbec informovaná a to je to, co mě tak sere.Výčitky se mi derou hlavou jedna za druhou a já je nedovedu vyslovit, neumím to.Snad ze strachu, snad z černého svědomí.Jenže cítím, že TYHLE výčitky nejsou na místě a že to, že já jsem co se školy týče značně nedisciplinovaná a tato opruzující instituce je u mě až vzadu v žebříčku hodnot, to je bohužel pouze můj problém.Protože pro mě je všechno lepší než škola, všechno má přednost před školou.Můžu si tady spekulovat a je mi to na houby, protože ve skutečnosti nevím ani za mák, jak to dneska doopravdy bylo.Drásá mě to.Předsevzetí, že nebudu sahat na to krásný zelený tlačítko na mobilu, mi opět nevyšlo, opět mi ovšem odpověděl naprosto neosobní hlas hlasové schránky, takže smůla.Snažím se zachovat klid, snažím se nevypouštět tolik nadávek, snažím se... Ale ono to nějak nejde:( Trpělivost nikdy nepatřila mezi mé silné stránky a proto vidina, že musím čekat do zítřejšího odpoledne, znamená ještě minimálně dva, či tři pokusy dovolat se.Jestli bude některý z nich úspěšný....Každopádně v průběhu věcí příštích se mnou bude čím dál více k nevydržení, ale možná že se zítra trošku přiutopím...Nebo se utopím a budu mít klid...
Dost, jdu si připravit na zítra, nebo tady za chvíli budu bulit a říkat si jak je ten svět nespravedlivej.Jenže důvod týhle nahovnonálady má jméno, ale vyčítat mu to mi trhá srdce, ačkoli vím, že by to možná k něčemu bylo.Nebo taky ne.Ale já mu nedokážu vynadat, ani cokoli vyčítat, neumím to a nechci, i když by si to občas zasloužil...Pomalu ale jistě zase začínám bláznit, máma si dělá srandu, že jsem asi na dojezdu...Záleží jestli je endorfin návykovej....

One chapter of my (sometimes boring) life:P

10. listopadu 2009 v 0:11 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Téda, se už tak nudím, že ty titulky píšu anglicky:D
Mám teď dělat hafec jinejch věcí, ale usnesla jsem se, že blog je zas jednou přednější(škola mi neuteče)
Tedy, v pátek 6.11. jsem dostala opět mimořádnou večerní propustku, neboť na ten koncert jsem musela.A že se vážně povedl! Jestli je to mým neobjektivním vnímáním, nebo tím, že zpěvák té první kapely pouze něco chraptěl(odborně řečeno blil) do mikrofonu, zatímco vlkodlakovi byly rozumět i jednotlivá slova...Nejspíš asi jo.Každopádně ačkoli jsem pila opravdu velice maličko, i tak jsem se výborně bavila.A potom se mi zdál sen...Bloudila jsem po sklípku a nemohla najít východ.Vtom jsem vešla do takový mohutný místnosti, který vévodily varhany, za kterýma seděl vlkodlak a hrál na ně.Vzhledem k tomu, že měl stále namalované ty černé slzy, které ten večer opravdu měl, vypadal současně děsivě, ale zároveň hrozně nádherně...Spíš...Majestátně!Jo, to je to správný slovo! Vypadal úžasně a já tam tak stála a dívala se na něj, ale on zachovával takový tajemný výraz, vážný.Pak jsem se opřela o takovej stůl a ten se z nepochopitelných důvodů sklopil...A pak jsem našla východ a v tu chvíli jsem se probudila...Zvláštní sen...
Ale zpátky z říše snů a z minulosti, zdá se to být tak dávno(haha, dávno, v pátek!)
Den poté byla zkouška Trémy, docela jsem se obávala co mi bude sděleno, avšak naštěstí to dopadlo všechno relativně dobře.No, potom byla neděle, vlkodlak byl doma a já konečně navštívila babičku v Žatci, po dlouhých týdnech, kdy jsem neděle trávila s vlkodlakem.
Přeskočme nyní nepodstatné.
Dnera bylo(je) pondělí a ve škole jsem se měla nacházet až od třetí vyučovací hodiny, avšak zrovna ve chvíli, kdy jsem chtěla spáchat další pokus o brýle, se hnisavý zánět v mých očích dal na prudký ústup, tudíž jsem pěkně mašírovala do školy:( Zítra(dnes) mám jít na jakousi soutěž do knihovny a můžu jet busem později, proto tu ještě straším...

Svět se zmentosil:P

3. listopadu 2009 v 23:58 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Dívala jsem se už po x-té na Twilight, já za to nemůžu, to je prostě fascinující film, už se těším na New Moon...A asi tady začnu URNOVI říkat Rosalie:D I když mluvit o ženském jméně v mužském rodě...A James je příliš tvrdé(nebo mě chce snad zamordovat?:D) Kdo nečetl, případně neviděl, asi nepochopí...No o to nejde.
Taky máte někdy pocit, že se musíte vyhnout všem stresujícím situacím v blízkým čase? Já jo.A nemám sebemenší tušení jak.Za prvé je zítra plavání, tělák, příliš se mi tam nechce(Moje matka ovšem odvětila, že s vlkodlakem bych koneckonců šla klidně, což je svatá pravda) Už jen představa, že vylezu před největší debílky školy pouze v plavkách, mě nikterak neuklidňuje, naopak.Ale co se dá dělat...Omluvenku nedostanu, samozřejmě můžu říct, že to mám, neboť minule jsem jen zapomněla věci, ačkoli jsem to doopravdy měla..Ale mojí prioritou je pátek, musím na ten koncert, tudíž bych měla trochu chvíli sekat latinu.S čímž jsem, podotýkám, že nedobrovolně, začala již dnes svým brzkým návratem domů.I táta se divil, že ten šmejd je doma :D Avšak šmejd(to jako já) byl doma pouze z jistých důvodů, který tady nehodlám uvádět, neboť bych se zase lehce nasrala a výrazy by tomu odpovídaly.Stačilo mi to kázání od mámy, když jsem, nastupujíce do busu, nadávala tak, že by se dlaždič stydět nemusel...
Ale dál od toho.
No prostě zítra je učitelský koncert zušky, kde bych ráda byla přítomna.A velice ráda bych sebou vzala vlkodlaka, což ovšem netuším, zda-li má šanci vyjít.Pochybuju...Musím se s ním předně ještě domluvit, dnes už to nepůjde, protože ho fakt nechci budit, přijde mi vždycky dost blbý, když mu volám a on zní rozespale...
Uááá, v Travianu mám rozšířit ještě dva železný doly a prej nemám suroviny, tak holt počkám na ráno.No...spíš na odpoledne, ráno dělám záslužnější věci.Třeba spím, dokud to jde:D Což jde asi do 6:40, pak musím vstávat.
Teď se jdu chystat spát.Podle svý tradice do půlnoci (zbytečně) čekávám na vlkodlaka, kterej už ale spí.Už aby zas měl net...No nic, dobrou.

Nadpis...

2. listopadu 2009 v 21:46 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Nic mě nenapadá...teda co se nadpisu týká, jinak samozřejmě mám co sdělit(pochopitelně, kdybych neměla, tak neklikám na "nový článek" že?)
Dnešní den byl vskutku zvláštní.Ráno ani tak ne.Prostě obyčejný otravný ráno, jaký zná většina lidí, co taky musí vstávat.Včetně mě, bohužel.Během dopoledne mě přepadaly myšlenky na odeslání sms zprávy vlkodlakovi.Jen tak, prostě z prosté potřeby komunikovat.Nakonec jsem tak neučinila.
Druhou hodinu se konal nefalšovaný výbuch, o chemii.Kéž by ovšem bouchla učebna, či snad dokonce škola.Bouchla většina osazenstva třídy, neboť se nikdo neučil a ráno se veskrze všichni vítali hláškou: My píšeme jo?! Čímž jsme všichni dali jednoznačně najevo, že jako vždy neumíme, což se nám stalo, až na dvě výjimky, osudným.Výjimkami jsme byli já a spolužák.Jako jediní za tři.Jinak výbuch a to takový, že totální.
Tím se ovšem katastrofy dne vybrali naráz a až na jednu politou podlahu vodou, na níž se ovšem sami pachatelé vyflákali, zkoušejíce triumfální příchod do třídy.Triumfální byl, ne že ne:D Očekávál se ovšem stejně triumfální vpád paní ředitelky, celá třída se těšila, že si dá na hubu a... Nejenže se očekávaná osoba neukázala, nýbrž přišel supl.
Celé dopoledne bylo vskutku pohodové.O angličtinu jsem vymyslela citát, který, jak doufám, vejde do dějin. Škola je jen zbytečná ztráta času mezi ranním a odpoledním cigárem :D:D Nekuřáci prominou...
Volná hodiny byla docela nudná, páč jsem čekala, až se vrátí z oběda a půjdem ven.No, ven, pod podchod na cígo...A pak hned zpátky, neboť byla kosa jak v prdeli a ani my, kuřáci, nechceme dobrovolně mrznout!
Trošičku to zkrátím.
Pak byla odpolka, s Lenkou jsme se chvíli dohadovaly na téma pravopis...Vždyť víte, jsem na to pedant:D
Po škole jsem se usnesla, že nepůjdu na nauku a že půjdu rovnou za vlkodlakem, ovšem ten se pro změnu usnesl, že musí domů pro věci a vrátí se v pět, tudíž jsem šla s výše zmíněnou Lenkou do města na jídlo a potom do knihkupectví, kde k mé převeliké radosti měli ten zpěvník Toma Kluse, kterej jsem MUSELA mít! Tudíž jsem tam zatáhla maminku:D Dobře, u těch kalhot za patnáct stovek už tak vstřícná nebyla:D
Následně jsem se vydala na vlakáč, ačkoli bylo půl pátý a když jdu za vlkodlakem, vyvíjím dvakrát vyšší rychlost chůze.Zcela automaticky.Takže jsem tam samozřejmě mrzla a mokla minimálně 20 minut, což byla ovšem má chyba.Potom přišel ten pán, co se mě už včera ptal na vlaky a dnes se ptal znova.Byla s ním sranda, dobře se povídalo, akorát chvíli mluvil o tetě, chvíli o tetování a chvíli o neustále se zvyšující ceně cigaret, takže jsem místy nechápala a rozuměla mu asi každé desáté slovo.On mi zjevně rozuměl velice dobře.
Po nekonečně dlouho době luštění, co že se mi snaží ten milý, komunikativní člověk říct, konečně přijel vlkodlak.Ovšem vidina pouhé hodiny s ním, na úkor chvíle moknutí a mrznutí mi v tu chvíli přišla úžasná.Na zkušebně bylo kupodivu prázdno(typické, chceme-li tam být sami, nahrne se tam mrtě lidí, nemáme-li čas, musíme-li během půl hodiny vypadnout, není tam ani noha! Zatracenej Murphy!)
Krátce před šestou jsme šli.On na trénink, já na bus.Obojí se stihlo(z mé strany jo, nevím, jak dorazil on)
No a teď tady dřepím u kompu a netuším, proč to vlastně někomu vykládám.Vlkodlak řekl, že se možná ukáže na icq.Slovem možná nejspíš myslel kdyby se mi poštěstilo dojet domů v takovým stavu, abych nebyl unavenej a nešel spát. Což se ale nejspíš stane.Ani trošičku mě to nerozčiluje, neboť jsem zvyklá:D
Takže konec hlášení, já se jdu pustit do zeměpisu, na zítra toho máme maličko a ještě je je šance, že to vyjde s vlkodlakem.
A asi změním dess, tenhle mě neba.Něco vymyslím...

Svět je plnej magorů!

1. listopadu 2009 v 23:45 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Jsem jedním z nich:D Zítra(tedy to je asi za půl hodiny, ale víte, jak to myslím, ne?) musím zase do tý pitomý otravný školy.Z čehož mě samozřejmě láká pouze ten ranní pokec a cigárko(milá p.uč. třídní, ano, je to tak) I když první hodinu mě možná čeká přednáška tohoto tématu...No bezva, celá žhavá:(
Jinak co se dělo dnes a včera.
♥včera jsem strávila přenádhernej večer s vlkodlakem, i když byla trošku zima...
! když jsem dorazila domů, opravdu příšerně mě rozbolela hlava, tudíž jsem si šla lehnout, ačkoli bylo devět.Ve tři ráno jsem se vzbudila s žízní.Tyto příznaky se obvykle dostaví po prokaleným večeru, ten den jsem neměla ani kapku.
Dneska jsem se nudila.Tudíž jsem vstávala v poledne, překvapena tím, že rodičové už stihli zajet k babičce a nakoupit.Nepochopitelné...
Zkouška nebyla(a stejně bych na ní nemohla a bez vlkodlaka to není ono)
O vlkodlakovi moc nevím, akorát že musel dodělávat něco do školy a že teď marně doufám, že se mu chce zprovozňovat síťovej kabel...Taky už bych ho ráda potkala na icq.Akorát jsem s ním jednou mluvila, doufala jsem, že se rozvine půlhodinový hovor, ovšem nestalo se tak.No aspoň jsme se domluvili na zítra.
Určitě si někteří pamatujete na jednoho mého kamaráda, na kterým mi docela dost záleželo.Myslím, že dnes jsem toto přátelství pohřbila a kupodivu cítím úlevu.
Už budu pomalu končit.Věta "Ten už stejně nepřijde" se sice většinou zvrtne v pravý opak, ovšem dnes o tom pochybuji.Takže si jdu pročítat historii icq a vzpomínat...
Dobrou noc...