Proběhla změna vzhledu :-) Zaprvé se mi ten starý zdál již okoukaný a zadruhé bylo mým hlavním záměrem, aby blog vypadal trochu více sofistikovaně a ne tak pubertálně, tak doufám, že se mi to povedlo :-)

Prosinec 2009

Povánoční (a Novoroční) shrnutí

31. prosince 2009 v 1:46 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
V první řadě bych chtěla říct, že ačkoli tady moc často nejsem a nemívám čas procházet SBčka natož se zabývat soutěžemi a hlásky do nich, neházejte mě hned do žita a mějte strpení.Toť k úvodu a teď...Jak já miluju bilancování:D
Rok 2009 znamenal poměrně veliké změny v mém životě.Jistě jsem se hodně změnila i já sama.Prej jsem zhubla...Ale to teď nemám na mysli.
Asi jsem pochopila plno věcí, například že vztah není taková legrace, ale stojí za ty občasný starosti.Vlkodlak byl a je mým štěstím bez ohledu na to, co mi kdy proved.Občas si s ním sice připadám tak směšně malá a ve své podstatě bezvýznamná, ale to bude nejspíš jen můj pocit.A on(vlkodlak) pro mě znamená jak psychickou tak fyzickou podporu v životě a taky zdroj optimismu a radosti.Děkuju všem náhodám, děkuju Iggymu že ho poslal na nauku, děkuju všem náhodám, osobám a situacím, které způsobily, že jsem se v minulém roce rozhodla tak jak jsem se rozhodla.Protože teď vím, že to byla rozhodnutí správná.Ať už jde o období jara, kdy se všechno podobalo tenkému ledu, který postupem času tuhne a zachovává si sílu a pevnost, nebo to víceméně pohádkový léto a ten nezapomenutelný týden:-* Zkrátka jsem šťastná a vděčím za to jemu.Možná je to v mém věku podivné tvrzení, ale vůbec by mi nevadilo nepoznat jiného kluka než vlkodlaka.To my sami si ten život nalinkujeme a budeme se snažit zůstat spolu.
Také jsem se utvrdila v rozhodnutí jít na pajdák, škola je to zajímavá.Ale bude mě to jistě stát nějaké to úsilí, o tom nepochybuju.Taky si budu dávat přihlášku na gympl, kde však počítám, že to na 90% nevyjde, neboť jsou přijímačky.Zkusím si je.Co kdyby náhodou...
Na osud nevěřím a mám guláš ve své představě o budoucnosti.Nevím, co budu dělat, s kým budu ten život žít, jak ho budu žít a jestli náhodou nebudu proti své vůli stejná jako mí rodiče, kterým se podobat nechci(OTCI se nechci podobat!) Ale jedno vím zcela jistě, půjdu si za svým a budu se snažit, aby můj život měl svůj cíl a smysl.Vyrostla jsem možná z puberty(trochu), ale bojím se, že ze svý vrozený naivity nevyrostu nikdy.Nebo se mnou život vyjebe takovým způsobem, že naivita zmizí...Kdoví...
A předsevzetí? Sory, nedávám si je.Kouřit přestávat nehodlám, bumbám s mírou, zhubnout ke svý úplný spokojenosti se mi stejně nikdy nepodaří.Tak proč se omezovat že.Konečně se vnímám jinak, konečně vím, že na světě jsou i lidé, kteří nesoudí hned podle obalu a konečně jsem šťastná taková, jaká jsem.Tak proč něco měnit.Není důvod.
A zatímco minulý rok, když jsem psala tohle zhodnocení, jsem se vyjádřila, že uplynulý rok stál za houby, letos musím toto napsat nemůžu.Dobře, tolerance lehkých drog, kouření a chlast se za moc pozitivní změny považovat nedá, ale je to můj život a mě to tak vyhovuje a nikterak mě to zatím nepoškozuje.
Takže vám všem přeju do toho novýho roku 2010 pracovní i studijní úspěchy, zdravíčko, štěstíčko, lásku, peníze, dobrou náladu a optimismus.
Vaše Klér.

Překvapivě

27. prosince 2009 v 22:30 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Jsem zas tu.
Nejdříve musím podotknout jednu věc, SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ COVER UŽ JE PÁR MĚSÍCŮ UKONČENA! To jen pro informaci.
Dnes jsem udělala něco nečekaného a a zázračného.Mohla jsem si zapálit v pokoji!!! Tedy při otevřeném okně a za předpokladu, že budu větrat, ale stejně...Uááá, bylo to fááájn:) Zarputilí nekuřáci nechť nekritizují...Zkrátka ten dnešní den byl zvláštní, nejdřív smutnej, pak lepší.Nejdřív jsem se nemohla už od štedrýho dne dovolat vlkodlakovi, tudíž jsem byla v prdeli, na nervy, v háji a bůhví kde ještě, nicméně v okamžiku, kdy jsem se rozložila s popelníkem a cigárem u kompu a zkoušela volat už asi po sté, konečně jsem se dočkala.Nebýt toho, že nám do skoro půlhodinového hovoru neustálými dvojsmysly zasahoval Vojta, mluvili by jsme doteď:D A možná se sejdeme v úterý...Teda já v to doufám, ale ne moc, páč to vypadá nejistě, což v jeho překladu znamená "sory, dneska to fakt nepůjde". Jede totiž s URNOU do Práglu a neví, kdy se vrátěj.URNA je vůbec od začátku zvláštní postavička.Nemá mě rád, ba přímo mě nesnáší a já absolutně nemám tucha proč.Vždyť většina lidí, které jsem díky vlkodlakovi poznala, jsou bezva a minimálně vypadaj, že se mnou nemaj problém.Tak proč zrovna on.Jak říkám, nechápu.Možnost, že by byl do vlkodlaka tajně zamilován, jsem vyloučila:D I když jak jsme se tak tuhle bavili s vlkodlakem na zkušebně o "trojce"...:D:D:D Ale to byla samozřejmě prdel, i když pak URNA fakt dorazil a já měla co dělat, abych se netlemila naplno, páč vlkodlak předtím prohlásil, že si URNU vůbec neumí představit:D Já vím, že tahle přezdívka je pitomá a jestli na tenhle blog URNA někdy dorazí, určo mu to dojde, ale tak aspoň něco žejo....Jsem si na ty přezdívky prostě zvykla.
Akce Silvestr bude ovšem zajímavá.Samozřejmě, že bych chtěla někam vypadnout, ovšem vlkodlak vypadne opět do našeho hlavního města, tudíž s ním nemůžu počítat.Lenka bude mít asi pořád ještě zaracha(nedivím se její mámě a ona nejspíš taky ne) a jinak nevím...Ale nechcu bejt ku..a doma s našima!!! To dělám už posledních 14 let a fakt mě to už neba.Co z toho mám, požírat chlebíčky, pít šamus a čekat na půlnoc, pak jít ve dvě spát....Jak jsem teď těch pár dní doma jen s našima a nikam nechodím, přestává mě to bavit, zejtra si asi něco naplánuju a vyrazím do LN, páč už mě sere dřepět doma na zadku....To je fakt lepší chodit do tý pakárny(=škola) ale každej den mít kámoše po ruce.Takhle jsem věčně doma.Nebo na návštěvě.
Jéjda, jsem se zas rozepsala, tak já zas popádím o webovku dál:D Čááááuuuu:P

Pokládám za vhodné sem zase něco napsat...

25. prosince 2009 v 20:16 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Tedy, vánoční tradice by se měly dodržovat, takže jsem i letos pokračovala.Totiž, už několik let mě vždycky na štědrý den přepadne choroba.Loni mě bolelo břicho, předloni zuby.Letos jsem zvracela modrej salát a když jsem poté zvracela i když už jaksi nebylo co a ze mě se draly pouze žaludeční šťavy, prosila jsem o odvoz na pohotovost, kde jsem posléze dostala injekci proti zvracení a doporučení, ať se moc nepřežírám a nechám žaludek uklidnit.Usnula jsem dehydratovaná a vyčerpaná ve dvě ráno.Ale dost o týhle blbý tradici.
Dárek od vlkodlaka mi udělal opravdovou radost.Taktéž mi udělalo radost, že už jsem nemusela držet jazyk za zuby o tom, co pro něj mám já.Ta úúúúleva:D Už mě úplně svrběla pusa:D Jenže jsem ho od úterka neviděla, snad se v nejbližší době povede se sejít, nebo mi opět začne strašit ve věži...A na icko by mohl přijít.Pokoušela jsem se mu i dovolat, ale jako vždy bezvýsledně, nebral to.Já se však obávám, že na internetu se již neukáže, nebot tu byl ráno na fejsbuku a to jsem ho o hoďku prošvihla.No co, čekám dle zvyku do půlnoci, možná dýl.Nebo.....Neeee, doprčic, jakmile mě napadne mu zavolat, obvykle tak do 5 minut učiním...Že bych se šla zchladit ven na cígo? No, vzhledem k tomu, že jsem již druhý den nekouřila, by to bylo fajn.Dobrá, jdu se oblíknout.

Ech...Zase po týdnu:D

15. prosince 2009 v 20:50 | Klér
Velevážení a milí čtenáři, jsem tu zas.Takže, první novinka jsou moje gelový pařáty:D Vypadaj náááádherně, to jo, ale jak si zejtra zavážu brusle, to netuším...To nějak dám no...Taky jsem se byla fotit na občanku.A samozřejmě jsem byla na zkušebně,Zvažuju ovšem, že někoho požádám o kopii klíče, neboť pokaždý se tam dobouchávat přes okno nebo volat vlkodlakovi, začíná být poněkud nepohodlné, vzhledem k četnosti mého výskytu tam:D Uááá, dneska litanie nečekejte, dokud se s těma nehtama nenaučím fungovat...Zkrátka dnešek byl úžasnej.

Vánoce, Vánoce přicházejí...

8. prosince 2009 v 21:49 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
A je to všade znát.Na lidech, na obchodech(!!!tam především), na atmosféře(a nemám tím na mysli vzdušný obal planety) Zkrátka odevšud se valí Vánoce.A já nemám dárky(heh, jak jinak) Tedy až na jeden jediný, až na překvápko pro toho mýho vlkodlaka.Z těch, kteří vědí oč kráčí mu to ještě nastěstí nikdo nevyžvanil a z mých úst se to též do Vánoc nedoví(tedy snad:D)
Jinak v neděli bylo Miluláše, pokud jste tedy potkávali po městech ve večerních hodinách bandy pubertálních pobertů v převlecích, ano, ten večer mám na mysli.Také to ovšem v neděli byl rok co vlkodlaka vůbec znám.A nutno podotknout, že od tý doby uteklo moc vody.Já samozřejmě celý ten rok byla hodná, takže mi Milkuláš nadělil palestinu a čokošku( už TŘETÍ den mi leží v pokoji a zbyla mi víc jak POLOVINA!!!:D) Což považuji nikoli za úspěch své vůle, nýbrž za důkaz toho, že doma se v posledních dnech příliš nevyskytuju:D Vlkodlakovi až dnes se zpožděním Milkulda nadělil dvě krásný gumičky do vlasů a plyšáka coby přívěsek na klíče.A to ještě neví, že když se plyšáčkovi zmáčkne srdíčko, které drží, zvířátko poněkud přitepleným, leč roztomilým hláskem vydá: " I love you".To snad zjistí...
Tož to by bylo z toho kladného hlediska.Ovšem co se vzdělávání týká, byl dnešek vyloženě na hovno, neboť jako start do nového školního dne jsem zvolila čtyřku z fyziky, ztracený sešit z matiky, jednu pokaženou(a předem neohlášenou, och jaká to nebetyčná drzost!!!!) písemku z ájiny.Fakt, když nám ta pizda donesla testový sešity a s nasranou tváří nám oznámila, že v příštích minutách nám mikulášsky nadělí testík z nepravidelnejch sloves a slovíček, ačkoli den předtím jen řekla, že bude ústně zkoušet, tudíž se všichni vysrali na učení, doufajíce, že šprti zachrání situaci, tak jsem měla silné cukání mrštit po tý, slušně řečeno krávě, svoji propisku.Když jsme dopsali a mě chyběla podstatná část toho, co po nás tak náhle chtěla, ruka mi cukala k narvanýmu těžkýmu penálu, kterýžto už jsem v duchu viděla na palici tý kravky.... Bohužel, nebo spíš naštěstí, jsem zůstala u nadávek pod fousy, který ale zmíněná vyučující musela slyšet, neboť sedím ve druhé lavici.No a korunu tomu nasadila matka, čili nástroj zkázy.Úkol jsem samozřejmě nechala do školy a tak jsem ho dopisovala před hodinu, leč jsem ho nestihla.A on mě zrovna v ten den vybere...Pech no...Tak jsem už poměrně nasrána a vynervována utrousila skoro nahlas: " No do pí*i, to mám dneska den!" Obdržela jsem za čtyři... No na zabití den.Ovšem odpoledne mi to bohatě vynahradilo.Takže zítřek je jasnej, pro dárek, (snad) za vlkodlakem, předpokládaný návrat šest dvacet:D
To je asi tak všechno, co jsem zde plánovala sdělit.Jen doufám, že když sem chodím sdělovat svoje nářky a všechno kolem jenom párkrát do týdne, že mám ještě aspoň pár čtenářů....

Ach ten čas...

6. prosince 2009 v 1:25 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Budu zase psát o minulosti, budu se babrat v dávno vyřešeném.
Tedy, dnes je neděle, 6.12.2009.Pro někoho naprosto obyčejný den jako každý jiný, ale pro mě důležité datum.Je to totiž rok, co jsem potkala vlkodlaka.Co jsem začala naplno žít.A kdo by si tehdy pomyslel, že za ten rok se tak změním(prej jsem se zkazila:D) Ovšem to, že jsem začala kouřit, to nepovažuji za nic moc divného. Myslím, že je důležité poznat i ty méně hezké aspekty života, protože život je jak známo svině a to, co jsem mnohdy musela řešit mě myslím docela zocelilo(hlavně tedy psychicky) A hlavně mi došlo, že posledního prince na bílým koni si vzala Sněhurka a na světě nám zbyli jen obyčejní chlapi, které milujeme, i přes jejich neřesti.Vždyť právě tolerance a schopnost odpustit jsou dnes jedny z věcí, které jsou velmi důležité pro fungování mezilidských vztahů.A já vlkodlakovi odpustila už mnoho a nikdy jsem toho nezalitovala, do budoucna v tom hodlám pokračovat, protože s ním chci být už napořád.A klidně si myslete, že jsem naivní...
Teď trochu, aspoň trochu, věcnosti a reality.
Včera jsem byla s vlkodlakem v Loutkáči na koncertě.Vůbec celá organizace pátku byla poněkud zmatečná, nicméně všechno vyšlo tak jak mělo.Když jsem dorazila na zkušebnu, byli tam vlkodlak a URNA, oba v opravdu chcíplém stavu:D Čekalo se na Kristýnu.Mezitím se objevilo dalších pár lidí a ty dvě "mrtvolky" se probraly k životu.Potom dorazila i ta Kristýna.Bylo zajímavý vidět Tyrantys zas jednou v celý sestavě, když normálně vídám pouze třetinu(vlkodlaka) Jen škoda že není zpěvový kombo a mikrofon, už jsem ho dlouho neslyšela zpívat.Prej se mi teď možná přestanou písničky Tyrantysu přestanou líbit, neboť fakt nejsem příliš velký příznivec doom a trash metalu, ale vlkodlak pozapomněl na to, že když ty písničky budou jeho dílo, že se mi asi budou líbit automaticky:) Jo, abych neutekla od poenty, před osmou jsme vyrazili do Loutkáče.URNA už je pojízdnej, takže se jelo.Cestou jsme hodili domů Kristýnu.Jeli jsme sice pozdě, ale i tak ještě hrát nezačali, neboť i 20 minut po plánovaném začátku ještě zvučili.Začali touhle šíleností.

Akorát v jejich podání s pěti klávesama.Potom hráli normálně vlastní repertoár, některý písničky jsem znala z bandzone.
Domů jsem musela ve 22:38, vlkodlak jel vlakem někdy v podobný čas, myslím snad o minutu později.Jelikož byl čas, došli jsme si(teda jen já) pro kafe do automatu.Kelímek byl lepší topení, než vlkodlak:D Ona byla totiž hrozná kosa, ovšem pouze mě:D Snaha udělat si topení z něj bohužel nevyšla, neboť horké kafe má o poznání vyšší teplotu...:D
Lehce to zkrátím.
Pak jsme teda oba museli domů, i když neradi. A dnera jsme se neviděli, neboť on měl s URNOU nějakou práci, u které by byla moje přítomnost zřejmě nežádoucí.Zítra je zkouška Trémy, ovšem on se nemůže dostavit, protože se prej musí učit.Stejně si myslím, že je to kravina:D Celej den by u toho nevydržel, spíš potřebuje jeden den v týdnu klid a šlechetný důvod je svést to na učení.Neříkám, že se neučí, pouze konstatuji, že celý den u toho nevydrží nikdo.Mě ovšem moje matka dnera naznačila, že bych se spíš než na důvod mých absťáků(vlkodlak ví o co go) měla soustředit na školu.Takhle to zní sice příšerně, ale každá jednička mě posouvá blíž k vytouženému pajdáku.
No tak já zas pomažu,Spát teda ještě asi ne...

Něco nám přejte...

2. prosince 2009 v 22:02 | Klér |  Muzika
Tohle jHe tHoThálně muck song od Ewičky:D
Ne fakt, tohle napsala když se loučila s devítkou.Mám tu písničku ráda.


Tak mi to dneska všechno došlo...

2. prosince 2009 v 21:36 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Nevěřím tomu, ignoruju to, ale když jsem dneska seděla v lavici střední pedagogický v Mostě a poslouchala podmínky přijetí a podobný věci, cvaklo mi to.Jistě, nebude to tak dlouho trvat a (možná) tam budu sedět jako prvačka.Vynaložím to úsilí, ta škola se mi moc líbí, předměty jsou atraktivní a můžu (musím) se tam věnovat klavíru, čili klávesám.Není to to samé, ale průprava ze zušky se prej hodí...Navíc na mým výstupním hodnocení se bude skvět to, že zušku navštěvuju a že jsem za (ne)malé pomoci kamarádky dosáhla druhého místa ve Velkém vědomostním klání knihovny v Lounech.A kdoví, třeba i úspěch z dějepisný olympiády, ale to se neví a je to nepravděpodobný.
Celkově na mě ta škola (pajdák) udělala velkej dojem.Můžu se tam učit Rusky, můžu v rámci školy chodit na nauku a hrát na klavír, můžu se vzdělávat v oblasti, která mě zajímá.Ale bude to těžký, moc těžký.Odejít ze základky bude znamenat odložit tam kousek sebe sama, nechat tam kousek toho dítěte řádit a jako rozumná studentka odejít pryč.A nezastírám, že se toho bojím.Opustit starou partu, poznat nový kámoše, denně dojíždět.Ale taky být dospělejší a zodpovědnější.Zvládnu to?

Šťastný a veselý!

1. prosince 2009 v 21:37 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Ano, dnes je 1.prosince.Po sněhu ani památky, zato však vánoční stromky, adventní kalendáře a podobné věci se vyrojili už v polovině října...
Zase jsem na to tady trošičku kašlala, ale ten čas fakt nebyl, nebo byl stráven přínosněji, než datlováním do klávesnice.
Tedy, literární soutěž dopadla skvěle, s nejvyšším počtem bodů jsme šli do finiše, avšak tam nás předběhla jiná škola.Jsme druhý ze dvou, takže vlastně poslední, ale to už není tak podstatný:D Dějepisná olympiáda dopadne ale hůř.Tu jsme psali dnes.Bylo to těžký jak prase a ještě 3 roky starý učivo...
Zítra jedu do Mostu na ten pajdák, kouknout se na Den otevřenejch dveří.Na jednu stranu je to fajn, na druhou stranu nemůžu za vlkodlakem.A vzhledem k tomu, že našemu dnešnímu setkání zabránila vychytralá písemka z matiky(jeho, já na to víceméně kašlu), tak to vidím depresivně.Adept na košík:D (Tohle tady používám vcelku často, znamená to "jestli ho neuvidím jestě další den, asi někoho nervama pokoušu":D:D Ano, jsem cvok, vím to o sobě:D)
Ale na depky času dost(to přijdéééé)
Dnes se konalo rodičovský sdružení, skoro všichni se báli, jen já se rodičáků už několik let neděsím.Doma (skoro) všechno vědí.A připadám si tak divně.Co je divnýho na tom mít u učitelů status hodná a bezproblémová? Asi nic, jenže dnešní doba je jinde.Co vím z vyprávění, dřív byli takový ty flákači a hajzlíci opovrhovaný nejen učitelama, ale i zbytkem třídy a každej se snažil bejt dobrej.Dneska mít ambice, znamená bejt trapnej šprt a v kurzu jsou pětkaři...Pokud nemáš minimálně jednu čtyřku na vysvědčení, nejsi přece IN:( Nad tím mi rozum zůstává stát.
Už mám vymyšlenej dárek pro vlkodlaka, je to tak prostý a tak geniální...Avšak jelikož vím, že on sem k mé smůle též chodí a čte mé choromyslné, občas zoufalé výplody, a just to sem nenapíšu:D Navíc, ty oslavy jsou tak hezky nakupený časově k sobě...24. Vánoce, 28. narozky, 29. výročí...A 18. ledna moje narozky:-) Konečně, uáááá, už aby to bylo, žádný omezení co se týká vstupu na diskotéky, žádný nerváky(vy víte z čeho) a hlavně, já na těch 15 konečně vypadám:D A víte, jakej to byl opruz ve 13ti vypadat na 15?! Protože pro mámu budu stejně furt malá...ale na svoje velký narozky na to impo půjdu! A potom se bude řádně chlastat:D
Leze na mě sentiment, možná by bylo lepší držet se plánu, jít do sprchy, připravit si na zejtra a pak čekat, jestli vlkodlak fakt přijde na icq, čemuž upřímně moc nevěřím.A nechápu to.Já jsem na netu minimálně hoďku denně, na icku jsem takřka pořád...A on chvílema není k sehnání ani na tom mobilu:D:D Ale myslím, že vlkodlakovy tmavý stránky už jsem tady taky probrala.Pokaždý stejně dojdu k tý svý (doufám správný) tolerantní teorii, že každej má svý mínusy a musíme přeci akceptovat i chyby druhých, na tomhle principu fungujou veškerý mezilidský vztahy. A já myslím, že ten náš vztah už toho zažil dost a nikdy jsem ani jedinkrát nelitovala, že mu pořád odpouštím, i když jak jednou sám řekl, za to co mi provádí by se občas nakopal:-) Ono by mu ani nic jinýho nezbylo, páč já bych to nedokázala...Nedokážu mu jakkoli ublížit, ale zároveň někdy nechávám ubližovat sobě.Na hlavu, ale je to tak...Jsem schopná překonávat různý vzdálenosti, i časový, jsem schopná kvůli 5 minutám s ním téměř nemožného.
Vždyť to říkám, sentiment.Možná, že by se šiknul psychouš:D Kdysi jsem tam musela a bylo to fajn pokecání:D I když důvod, proč jsem tam musela, zas tak s smíchu nebyl, ale to nechám bejt, je to pryč.
Takže zejtra Moooooost! Už se těším jak malá:D