Proběhla změna vzhledu :-) Zaprvé se mi ten starý zdál již okoukaný a zadruhé bylo mým hlavním záměrem, aby blog vypadal trochu více sofistikovaně a ne tak pubertálně, tak doufám, že se mi to povedlo :-)

Únor 2010

Tady jsou ty labuťácký fotky

26. února 2010 v 23:14 | Klér |  Fotografka amatér
Zase jsem byla u řeky.Tentokrát mě zaujaly kachny a překrásná labuť.Bílá královna.S noblesou připlula, nepohrdla rohlíkem mým a chlebem od jedné paní a zase hrdě odplula.A že mám kvůli "její výsosti" zaprasený kalhoty jak jsem se snažila dostat co nejblíž k břehub a nesletět do vody...no a...mě to neva











Chcela bysom...

24. února 2010 v 23:20 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
...aby všetko bolo také lahké...
Ach, slovenský úvod:D
Zase tady oxiduju(no ne asi) takže nečekejte žádný inteligentní věty.
Tedy, moje předrahá matka musí na kapačky(a odpočinout si), tudíž nás s mým předrahým otcem vystavila riziku vzájemného zabití.Ale to uvidím pozítří jak to celý bude.Taková zkouška mojí samostatnosti, i když za týden se vařit nenaučím.Nebo to budu poněkud katastrofálně zkoušet.Také hodlám příští týden v hojné míře pít alkoholické nápoje, kouřit tabák a požívat lehké drogy, ale psssst:D:D
Samostatnou kapitolou je vlkodlak(tantýýýý:D:*:*) a jeho nadupaný časový rozvrh, přičemž já mám čas furt.No minimálně se už teplota nalézá nad nulou, což je dobrý(kdo mě zná, ví kam mířím). Akorát kachničkovo nápad zdá se býti poněkud rozmarný:D Nicméně stojí za vyzkoušení. Každopádně je to teď značně na exkrement, neboť, jak výstižně řekl kámoš, víkendy jsou v pi*i...Tudíž s chlastem je to špatný.A samotnou mě pít nebaví, krom toho že je to trochu riskantní.V příkopu jsem ještě nenocovala, zkoušet zatial nehodlám:D Zkrátka a dobře, tantý(jůůů, sjůpr přezdívka, jedná se o vlkodlaka mimochodem:D) má minimum času.Co tento fakt provádí s mou psychikou je možné zjistit v minulých článcích.Buď na jaře budu menší hysterka a když ne, asi půjdu pro radu k odborníkům:D
Tož to je zatial všetko, majte sa:)

Novinky

23. února 2010 v 18:25 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Takže, proběhla změna(ano, nudím se)
Zaprvé, zmizelo pár rubrik.Ty moje videa z youtube tu viset nemusej.
Zadruhé, změnili se barvičky. Snad k lepšímu.
Zatřetí, zmizel autorův profil.Možná pro tajemnost.

Zima...hnusná, ošklivá, depresivní zima...

23. února 2010 v 17:19 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Na focení fajn , na náladu k hovnu:( Pořád jsem nabručená, blbá nálada se u mě usídlila.Vlkodlakův časově nabitý program mi taky na optimismu nepřidá a jobovka dnešního dne teprv ne.Moje matka totiž musí na týden na kapačky do špitálu a já mám doma válčit s otcem.Pokud mě nechá žít, bude to v pohodě, bojím se jen, aby neměl snahu vychovávat.Mám totiž jarňáky a hodlám chlastat, kouřit jednu za druhou, poslouchat můziku a bejt s vlkodlakem.Což mi ovšem otec může zarazit.Takže napjatě očekávám, co bude.Máma nastupuje pozítří, brzo budu vědět.Nejradši bych, kdyby mě otec nechal v rozumné míře žít, já bych nechala žít jeho a budem oba spokojený.Bůhví jak to bude...
Jak už jsem říkala, ta zima už je moc dlouhá a mě se stýská po sluníčku.Už mám dost toho pošmourna a bíla za okny.A přestávám se divit lidem, co mají zimní deprese.Mě už taky začíná strašit ve věži, jsem psychopatická, hysterická osoba se zaujetím pro jednu věc(že jo, vlkodlaku) a nic jinýho mě moc nezajímá.Zkrátka: Je to hnus co se na nás valí!!!! Navíc mám neustálej pocit beznaděje, bezbrannosti proti svý víc než blbý náladě, úzkosti, že se mi celej svět sype.Jestli je to způsobený víc počasím nebo má větší podíl moje chatrná psychika zcela závislá na vlkodlakovi, to netuším...Každopádně jedno je mi jasný, jestli se bude situace zhoršovat a stresu přibejvat, asi vyhledám odbornou pomoc.Z legrace jsem prohlašovala, že buď si na vlkodlakovo chování zvyknu, anebo se zblázním.Momentálně mám pocit, že mi reálně hrozí druhá varianta:( Na tyhle nálady nefunguje nic, čokoláda, hudba, kámoši...prostě nic(až na tu jednu věc, které pociťuju velmi akutní nedostatek!)
Neznáte zaručenej způsob jak dostat psychiku do normálu bez použití cvokaře? Jestli jo, informujte mě, protože furt se mračit je opruz:(

Další várka fotek..

20. února 2010 v 22:54 | Klér |  Fotografka amatér
Procházky kolem Ohře.Snad ten sníh ještě vydrží ať můžu zaůtočit s digitálem, tohle všechno je focený na mobil...


Moje stanoviště, tzv. Vyhlídka


A hned vedle okno do galerie



Výhled...



I strom z ptačí perspektivy


Cesta necesta



Druhý stanoviště...od Loutkovýho divadla


A nakonec.....




...fotografka se svým milovaným doprovodem:)

Na fejsbuku už z mých statusů asi kvetou...

13. února 2010 v 22:38 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Tak jdu tedy oxidovat sem.A že jsem tady dlouho "jenom tak" neoxidovala...
Zítra je 14.února.Zítra je Valentýn.Myslela-li jsem si minulý rok, že je to jenom výmysl z Ameriky a že lásku si lidi dokazujou i jindy, letos jsem byla slušně na nervy, zda se to nepodělá.Už nejsem.Měla bych být? Zkrátka a dobře, vlkodlak maká, včera byl prvně na noční a tak dnes spal.Tudíž nebyl na zkoušce(já jo! stěhujeme se do velký místnosti, hurá! možná si i zazpívám!) a také, ač mi v pátek slíbil(hahaha) že dá vědět až se probere, několikrát to opět nebral.Napočtvrté to zvednul.
Nebudu zabíhat dál, jsem líná to psát:D
Jinak bych chtěla poděkovat za ohlasy na včerejší fotky.Toulat se v Lounech kolem Ohře je velmi inspirativní v jakoukoli roční dobu, ale zima a podzim jsou nejpůsobivější.Sice mě máma varuje, že za inspirativní to tam považují i bezdomovci a pochybné existence, ale já tam potkala jen kámošku s klukem.Navíc pochybuju, že v -10ti by se tam kdokoli uchyloval na dýl než hodinu.
A vůbec, jak berete Valentýna? Slavíte? Neslavíte? Pochlubte se:-)

Zasněžené okolí Ohře...

13. února 2010 v 0:36 | Klér |  Fotografka amatér
Máma se vzteká, že tam chodím, znáte to, odlehlá zákoutí a paraonoidní matky:D Já to tam mám ráda, dá se krásně přemýšlet.
















Pokud se vám zdá povědomá ta lavička, nemýlíte se, je to vyfocená už po druhé, ale v jiném období....

Taková menší studie...

7. února 2010 v 23:45 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Tak mě napadlo bezva téma a byla bych ráda, kdybyste se vyjádřili v komentářích...
Jaký máte vztah ke slibům? Když už něco slíbíte a z jakéhokoli důvodu to nemůžete splnit, je vám to úplně šumák, anebo vás to žere?
Vím, možná se tady budu opakovat, ale přesto, zářným příkladem tohoto rozdílu jsem já a vlkodlak.Kupříkladu já když něco někomu slíbím, povětšinou to dodržím, když ne, omluvím se a snažím se pomoct dodatečně jinak.Také ke slovu "Slibuju" nemám pražádnou averzi.Nicméně jsou na tomto světě lidé jako já(snažící se o dochvilnost například) a jedinci, které lze charakterizovat názvem jedné skupiny na fejsu: Řeknu za 10, myslím tím za 15, přijdu za 20 minut.Toto taky patří ke slibům, všechno to spolu souvisí.Záleží tedy jen na člověku, jak se k tomu postaví.Pochopitelně, že záleží taky na pohlaví, typický "mužský nadhled" ze kterého čas od času můžu vyskočit z kůže, aneb všechno mají na háku, všechno stíhají, všechno je v pohodě, tak proč se stresovat sledováním času...
Vezmu to zkratkou, neboť jsem dnes chtěla jít dřív spát (hahaha).
Moje matka mě naučila moudro, v kterém je zřejmě mnoho pravdy. " Na chlapa je spolehnutí pouze v tom, že na něj není spolehnutí" Já, po roce (stále ještě) šťastného vztahu, s ní musím souhlasit.Chlapi jsou stvoření zvláštní a budiž pochválena ta žena, která jejich duši a (ne)smyslu plnit sliby, porozumí.Zatím jsem žádnou takovou nepotkala...
Takže, vraťme se k tématu.
Sliby... Pro někoho strašák, pro jiné běžná věc.Jejich neplnění vede k různým různě závažným koncům a potažmo i začátkům, neboť každá reakce na každou situaci vyvolá dalších nekonečno různých situací atd...Ale pokaždé vede k menším či větším komplikacím.
Takže, velice by mě zajímalo, co si o tom čtenáři myslí... Vím, že jsem poslední dobou nepsala příliš často a moje návštěvnost podstatně klesla, ale přesto doufám, že na mě aspoň někteří nezanevřeli:)

Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se

4. února 2010 v 17:12 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Tak jsem tu.Za tu nechutně dlouhou dobu, kdy jsem tady nenechala ani článeček se omlouvám.Prostě nebyl čas a tak, končilo pololetí, bylo mi 15, dostala jsem občanku, přemýšlela jsem nad přihláškama a užívala si skoro každou volnou chvilku s tím svým vlkodlakem.Domů jsem se vracela pozdě a na blog nezbyl čas.
Tedy, možná tady někoho zajímaj novinky.
Vysvědčení dopadlo vcelku slušně, obhájila jsem dvojku z angličtiny.Dvojky byly čtyři a jedna trojka, jak jinak než z matiky.Již zmíněné přihlášky jsem vyplnila a dnes odevzdala třídní k potvrzení pospěchu.Vlastně zatím dvě.Nad třetí furt uvažuju a případně jí dodám do školy zítra.
Tak mě napadá, neomlouvám se tady nějak moc často? Myslím, že jo.Ale vy, snad ještě čtenáři, zkuste pochopit, že bych potřebovala tak den o 72 hodinách abych stíhala všechno, co bych chtěla.
Taky jsem slibovala změnu designu, možná někdy v budoucnu se tak stane, zatím fakt nemám náladu se s tím patlat.
Pro tuto chvíli asi zas pomažu, ale snad se tady zjevím někdy brzo.Mějte se jak chcete a hezkej den/podvečer:)