Proběhla změna vzhledu :-) Zaprvé se mi ten starý zdál již okoukaný a zadruhé bylo mým hlavním záměrem, aby blog vypadal trochu více sofistikovaně a ne tak pubertálně, tak doufám, že se mi to povedlo :-)

Duben 2010

K.O.N.E.Č.N.Ě!

30. dubna 2010 v 21:34 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Jak by řekla moje matka, tak má dušička pokoj...Dušička má přesněji řečeno propíchnutý pravý nosní křídlo:D Když mátěř v salónu prohlásila, že tohle je snad poslední kousek, ta hodná paní s jehlama jí řekla, že těžko(a má pravdu)0.Nicméně po dnešním zážitku si dám oraz.
Pokud o tom nevíte, píchnutí piercingu je pár vteřin bolesti a pokud máte štěstí, dlouhou dobu spokojenýho nošení.Ovšem tohle bylo opravdu něco.Jsem sice masochistka, ale... Když jsem seděla v tý místnosti, hodná paní mi vydezinfikovala okolí vpichu a nakreslila tečku, kam to bodne.Potom jsem zavřela oči a snažila se myslet na něco hezkýho. Jak jehla projížděla skrz mou nosní tkání, bolelo to.Přes ty zavřený oči mi vylezly slzy, kupodivu jsem nevydala ani hlásku.Pak už jsem jen fascinovaně hleděla do zrdcadla na svůj nos...A můžu vám říct, že za tu bolest to stálo!
Možná by bylo vhodné zmínit, že zítra je první Máj, buď lásky, nebo vzteku čas.To se uvidí ráno.
Ve čtvrtek jsme se sešli s vlkodlakem ve velice nestandartní dobu, ráno před vyučováním, sice krátký, ale krásný výlet:) Do školy jsem ovšem musela pospíchat, s loučením je to holt těžký.
Dnes jsme se měli sejít na skypu, ovšem je vidět, že už je zdravej(zabral si ho na dnešní večer někdo jinej a vsadím se, že o zelenou půjde tak jako tak).Teď mě nekamenujte, ale výhodou jeho absencí ve škole bylo to, že mohl být dlouho do noci na  netu a ráno nemusel vstávat.I když to odloučení bylo dost krutý.
Je mi trochu líto, že někteří lidé se vypařili jako pára nad hrncem, Tréma je minulostí(haha, přespříští týden postupovky!) a lidi přicházej, odcházej a měněj se.A člověk najednou nepotkává tak často lidi,s kterýma mu bylo fajn.Protože se změnily okolnosti.A všechno se furt mění.Ale jestli na vlkodlakově onemocnění byla nějaká pozitivní věc, tak zjištění, že člověk občas potřebuje takové zvláštní lidi, kteří ho udržují při zdravém rozumu, rozveselí ho a odvedou myšlenky od toho, co v hlavě straší jako obrovská depka.Těm lidem se totiž říká přátelé.A možná, že ta pohoda, díky který mi pomohli přežít a nezbláznit se bez vlkodlaka, byla náhoda...Možná, že v dalších dnech a týdnech to bude jinak, ale já díky nim uměla být šťastná a bezstarostná i bez něj.A to není málo.On je celý můj svět, ale zvlášť když jde o mužský, je vždy třeba počítat se zklamáním, protože oni neumí být spolehliví, asi to nemají v genech.A je chybou vsázet vše na jednu kartu, když spoluhráč je tak moc nezodpovědný.
Toť vše k pojednání o přátelích.Jen jsem chtěla moc a moc poděkovat všem, kteří mě v minulém týdnu rozesmáli nebo potěšili.
A teď už bych měla jít do sprchy a doufat v úspěšný zítřek.Ale radši tomu moc nevěřím.Preventivně.Zlob se jak chceš že ti nevěřím, tobě a ostatním mužům se zkrátka věřit nedá!:P

Že by zas chvíli klid?

28. dubna 2010 v 18:24 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Po mém nedělním výstupu jsem se již významně uklidnila...Zjistila jsem, že řvát postrádá smysl a musím hledat rozptýlení.A taky mít to, čemu se říká kamarádi.Mám-li kamarády, nejsem-li moc často a dlouho doma, je to celkem k přežití.Ale pořád mi v hloubi duše něco podstatnýho k úplný spokojenosti chybí.
Školní ptákoviny, aneb projekt o dravcích a sovách dneškem skončil a to tak, že velice zajímavě.Praktická ukázka, živí ptáci.No co vám budu povídat, když se nám nad hlavami vznášeli orli, supi a jiný zajímaví ptáci, měli i ty nejhorší flákači oči navrch hlavy a užasle to pozorovali.
Po návratu do školy byl ale tělák...bohužel.Nicméně nebylo to tak příšerný, vzhledem k faktu, že zbytek první ze dvou hodin jsme proseděli v šatně a lamentovali nad svým krutým osudem(cestou na dravce ani zpět se totiž nedalo potají kouřit, na každých 10ti metrech učitel!). Druhou hodinu jsme vrhali koulí.A někteří hráli "Polámal se mraveneček":D (hra, kdo vyšťourá víc mravenců z trávníku). Párkrát jsem odhodila asi dvoukilovou železnou kouli a šlo se pryč z toho ústavu.
Na popis dění z odpoledne jaksi nemám náladu, my tři moc dobře víme, že jsme mohli dopadnout blbě.Ten třetí do toho i přes podivné okolnosti asi půjde.Blázen.
No nic, já zase půjdu.Můj miláček roku je pravděpodobně lehce mimo icq, takže se pokusím připravit se na zítra do školy.Ale moc nadějí tomu nedávám.Znáte to, mozek je schopen vymyslet si jakoukoli jinou aktivitu místo učení...

...aneb když se to sere, tak tedy pořádně

25. dubna 2010 v 18:00 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Zase.ZASE!!! Proč mi pořád dává důvod mu nevěřit?!
Nemám slov, tímhle mě skutečně nasral.Nejenže něco slíbí, pak je jako vždy všechno jinak, ale ještě je to zcela typickej chlap.Jak dlouho to mám snášet? Kdo je tady důležitější? Já nebo kámoši, chlast a hulení?  On ze mě ještě udělá abstinenta nebo co! Někdy si říkám, jestli by mi BEZ NĚJ nebylo líp.To je nápad! Najdu si radši holku! Když už nic jinýho, její chování bych aspoň pochopila.Nehledě na větší zodpovědnost...
Ovšem nadávat je momentálně jediný, co zmůžu.Dnešek měl být krásnej...Jenže není.
Proč zrovna já?! Proč zrovna mě se musí všechno tak neuvěřitelně srát?!

Zase vzpomínám...

24. dubna 2010 v 22:57 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Už je to 3 a půl roku...Byla jsem naivní, pitomá, malá holka.A měla jsem ještě mnoho ideálů o chlapech.Poznala jsem však takový, který mi ony iluze velice rychle vzali.A možná i za to jim děkuju.Nedávno bylo někomu
17.....A ten někdo pro mě v jisté době hodně znamenal.Avšak, starý časy jsou pryč, s někým
už se nebavím ani po icq a zjišťuju, že moje básnička možná měla pravdu...V mých básničkách se často po nějaké době ukáže pravda, z který až mrazí, neboť v období tvorby básně jsem nemohla nic takovýho ani tušit...
A tak uvažuju, že bych zase něco vyplodila, neboť jistý literární talent mi potvrdila dějepisářka, když prohlásila, že za svůj písemný názor(už si nepamatuju o co přesně šlo), bych se nemusela stydět ve druháku na gymplu(haha)
Aneb bych možná prostě měla přestat koukat na Básníky:D

Je to zlý...

23. dubna 2010 v 21:39 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
I když ne tak úplně.
Chce se mi hrozně spát,Když půjdu spát, budu zejtra brzo vzhůru.Když budu zejtra brzo vzhůru, bude zejtřek moc dlouhej a budu se akorát nervovat kvůli neděli(přeci jen, kocovina...)
V debilním ústavu mě to sere víc a víc.Znáte ten pocit, že máte miliony chutí nakopat jinýho člověka do prdele jak moc vám je nesympatickej? No tak teď si pod pojmem "člověk" představte učitelku...
Nesnáším jí! Některý typy jsou zkrátka ve školství omylem...Osobně znám dvě učitelky tohoto druhu, s kterými se nesnesu.Moje středeční vyjádření o matikáři se nepočítá(ale stejně za to mohl on:D) Málokdo by se mi divil, že jsem ho označila za debila.Podotýkám že tak, že to nejspíš slyšel.Ale on je v pohodě, ne takovej cimprlich jako koště.
Vůbec přístup některých kantorů našeho ústavu mě silně irituje.Všichni ví, že K je magor, jenom drahá třídní místo aby mu v případě potřeby vrazila pár facek, mu neustále domlouvá.Přitom v některých případech je opravdu škoda facky, která padne vedle:D
No nic, ádios vážení...mějte se:)

Ať žijou zmatky(a proč já nemůžu mít taky něco JEDNODUCHÝ a NEKOMPLIKOVANÝ?)

22. dubna 2010 v 8:25 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Dnes je zřejmě onen slavný den, avšak je tu něco kurva divnýho.Na netu je seznam přijatých uchazečů, to jo,ale původně bylo psáno, že přijmou 32 lidí do průměru 1,7...Zatímco realita je taková, že seznam přijatých čítá lidí 72 a nejhorší má průměr necelých 1,5...A pak se má někdo vyznat v českým školství:D
Každopádně, odpoledne pojedeme zjistit co a jak, neboť moje maličkost se i do průměru 1,5 vejde.Jsem padesátádruhá v celkovém počtu.
Taky to mohli napsat jmenovitě a byl by klid.Kódy=zmatky.A nenadálý změny(a vy víte jak miluju změny plánů) jsou taky dost blbý.Těch sedm padouchů s čistou jedničkou, hned na začátku seznamu, ty to maj jistý.Nechápu, jak může někdo mít ze všech předmětů v osmičce a první půlce devítky jedničku.Průměr 1,00... Netušila jsem, že to vůbec jde:D Budou to asi pěkný šprti.

Poslední dobou tady blábolím často, že?

20. dubna 2010 v 21:12 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Holt není čas na jiné činnosti(a vy víte co mám na mysli) tak jsem tady.
A to je teprve konec dubna.Musím vydržet do pozítří a potom budu s určitostí vědět, kde budu další 4 roky(tedy já v to doufám) Navíc za měsíc mám zkoušky z kláves, což je samo o sobě dost stresující.
To, že vlkodlak včera nezavolal stresující není, s tím se počítalo.
Pokud mu v nejbližší době daj tu kartičku, jak on říká, tak budeme moci uskutečnit tu naší akci(a na Křivoklátský lesy kašlem, ano?:D auto je auto, ale Křivoklát daleko:D) 
Zítra máme mučírnu(tělocvik) ale prý jdeme ven, tak si aspoň zakouříme.A poté hrozí patnáctikilo! Fujky, tohle by z osnov mohli rovnou vyhodit.
Moje matka se na piercing do dnešního dne tvářila přátelsky.Když jsem se slušně zeptala KDY s ním můžu počítat, začala se vykrucovat a že prý po výletě(který je poslední týden v červnu!!!!já nebudu čekat!!!) Akorát jsem jí nasrala, zřejmě doufala, že na to zapomenu.Pokud jí do měsíce neukecám, házím na ní bobek a píchám si to SAMA!!! Budu jí soustavně otravovat, tohle musí vyjít.(Dobře, radši svůj nosánek svěřím do rukou odborníků a ne do rozklepaný pazoury někoho, kdo si sám píchl jen ucho). Ale do tohohle mi máma prostě kecat nebude.Nechápu, proč do 18ti musím mít písemnej souhlas(kdyby jen to, podškrábnout si to není problém, oni ty potvory vyžadují osobní návštěvu a osobní podepsání) Zkrátka tohle je na pytel no...Už vážně nevím jak jí to vysvětlit.Nesnáším tyhle konzervatvní dospělý. Se to nejdřív tváří jakože tetování, piercy a tak jsou v poho, ale běda jak s tím přijde vlastní potomek.Tohle mi laskavě někdo vysvětlete...

Tatínek, jezdci na koních a úžasná bezesná noc:)

19. dubna 2010 v 22:42 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Ale vezměme to od konce nadpisu.V pátek jsem tu přemýšlela co se pokazí a ono se kupodivu pokazilo jen to, že dorazil o tři čtvrtě hodiny později(maličkost proti tomu co dokáže:D) a taky...no ale k tomu se dostanu...
Samozřejmě jsme skončili večer na zkušebně(a já moc dobře vím, proč tam nerada chodím, když jsou dané jiné plány) a ven se dostali až kolem půl desátý.
Také je k údivu, že jsme viděli celý jeden film!:D Druhý byl též v plánu, ale puštěnej byl cca 20 minut...
Potom decentně přeskočíme:D
Ve čtyři ráno jsem měla skvělej nápad...Vlkodlak mé nadšení nesdílel, nicméně situace se vyvinula zajímavě.A ještě zajímavěji se posléze vyjádřil můj organismus, což vlkodlaka mírně zděsilo, neboť citronová matonka a cigáro většinou zvracení nevyvolávají)
Opět decentně přeskočím:D (no jaký byste o mě pak měli mínění žeano:D)
Dle dohody bylo jasné, že v půl devátý se vstává.Vzhledem k mé neschopnosti usnout jsem byla na nohou v osm a čekala, až vlkodlaka vzbudí budík.To už jsem byla zpátky z lovu snídaně(nevěřili byste, jak pracovitý ty vietnamci jsou!v neděli ve čtvrt na devět ráno už makaj!) Ovšem tím se taky snová sobota/neděle blížila ke konci:( Cestou na vlak jsme nepospíchali(fakt!nekecám!:D) , zato já pak domů sakra pospíchala, ale rodičovstvo bylo nakoupit, tudíž si můj ctěný otec myslel, že vzorná dcera spala doma.No a co se týká těch jezdců na koních, je zkrátka zajímavý pokoušet se usnout vedle někoho, kdo ze spaní mluví nesmysly a ráno si nic nepamatuje:D A předtím nepije:D
Dnes se povedla jiná náhoda.
Nauka nebyla, což jsem zjistila až na místě, tudíž jsem se rozhodla zaskočit si na zkušebnu, neboť autobus mi jel později.Courat se venku v tom parnu, když zkušebna je jakožto sklep v takovémto počasí nádherná, taky nebyl nejlepší nápad.Tak jsem tam tedy šla.A ouha, kohopak jsem tam já, holka šikovná, nenašla?:) Byla to náhoda jak prase a byl tam URNA, ale i tak jsem ráda, že jsem vlkodlaka viděla.Sice mluvil něco o tom, že zavolá, ale tentokrát se přemůžu a počkám fakt na středu, na kterou jsme domluvený.
No a teď vám to tady píšu.Přímotop mi hřeje záda a je mi fajn.Čekat, že zavolá, je zbytečná ztráta nervů a energie, tak jsem v psychickým rozpoložení, kdy na to házím bobek:) Mě je fajn:)

Teď z trochu jinýho soudku.
Jistě jste si všimli, že v těchto dnech se všichni deváťáci baví o středních školách.Já na tom jsem podobně.Abych přiblížila situaci.Přihlášky jsem měla tři, z čehož na jednu soukromou mě už přijali, na pajdák čekám do čtvrtka a gympl? Ten nehrozí, neboť na přijímačky s největší pravděpodobností nepůjdu.Pokud neuspěju na pajdáku, půjdu na diplomacii a veřejnou správu..Ale já doufám, že uspěju.Tohle je moje první velká životní zkouška(vlkodlakova maturita bude asi ta druhá:D taky budu mít nervy na pochodu:D vidím to na svém dvorním psychologovi, kterého letos ona zkouška dospělosti čeká) A já jsem rozhodnutá tuhle zkoušku překonat.Už jenom proto, abych se vyhrabala z tý blbý základky:D
Pomalu budu končit, už jsem toho dneska řekla dost a dost...Tak se mějte krásně, všem, kteří maturují nebo se snaží někam dostat držím palečky a přeju mnoho štěstí:)

Kokokodááák...:D

16. dubna 2010 v 22:57 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Zejtra, už zejtra! Sakra, netěšit se, ono se to stejnak posere a všemožně zkomplikuje...To je právě to, co nevím.KOLIK se toho posere a jak MOC.
Dobře, asi mi teď nikdo kromě pár lidí, který sem asi nechoděj, nerozumí.Noc s vlkodlakem! Po tři čtvrtě roce! Taková příležitost se nezahazuje, i když pár věcí se zkomplikovalo už dnes.
Dobrá, tohle téma nechám až bude aktuální(pevně doufám, že bude možno se ozvat až v neděli odpoledne:D)
Škola mě deptá.Je druhý pololetí devátýho ročníku a většina z nás už je přijatá aspoň na jednu školu, ale na tý základce furt jsme! A zcela objektivně, některý předměty a probíraná látka jsou opravdová ztráta času.Kupříkladu, v době, kdy se enormně snažím užívat si života a mládí, máme předmět provoz a údržba domácnosti.Jako k čemu mi bude znalost druhů osvětlení, vodovodních trubek a kdejakých jiných 3,14čovin, když jediným mým zájmem je teď vylézt z toho pošahanýho ústavu, kde mi dvě učitelky těžce lezou na nervy.Jestli já budu učitelka, tak se nebudu chovat jak kráva.Říkám to pořád, jak oni ke mně, tak já k nim.Ty spolupracující a hodný nechám bejt a těm drzejm budu ztrpčovat život.A nemyslím tím domluvu , nebo už vážně poslední varování
Ale moje budoucí metodický postupy jsou celkem jedno.
Možná by bylo dobré říct, že včerejšek se vydařil.Velice vydařil.Dnešek vlastně taky i když v tom nefiguroval vlkodlak.Byla jsem pochválená na klávesách! Mám(nechtěně) dvojku z příroďáku a zcela úmyslně jedničku z dějepisu.Dobrá, dobrá, tohle vypadá jako chlubení, takže toho nechám.
Zvláštní je, že polovinu informací mívám od vlkodlaka, tu druhou polovinu od jeho otce přes mou matku:D Sranda je, když se tyto dvě informace vzájemně vylučují:D
Jinak vývoj situace s mým piercingem(budoucím).
Vypadá to slibně, rozhoduju se mezi nosem a bradou.Dnes jsem zřejmě své matce způsobila šok, neboť jsem navrhla, že teda počkám do konce školního roku ale potom že si píchnu jazyk.Ano, jazyk.Já, srab první kategorie s jednou vlastnoručně píchlou dírkou v uchu a jednu nevlastnoručně v obočí, uvažuju o jazyku.Ale mámě se nelíbí, mě jo:P Stejně s jednou propíchám cokoli, co budu chtít:D Hrozně mě to chytlo.

Problémy jako životní konstanta...A já je snad přitahuju

13. dubna 2010 v 18:16 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Je to zlý...
Od včerejška žádný zprávy, ani odpověď na blbou textovku, to nemluvím o své vehementní snaze dovolat se.Nic nepomáhá.A já začínám být  čudu a pokud se nedovolám ani dnes, bude to ještě horší.Navíc jsem zjistila, že z matiky mám napsanou ve čtvrtletí čtyřku, což je taky krutý.Za měsíc zkoušky z kláves a za týden přijímačky, do toho vlkodlakova nespolehlivost...Jestli se teď něco mezi náma podělá, bylo by to to nejhorší možný načasování.Potřebuju být v klidu, mít dostatek dobrý nálady a sexu, nikoli nervů z toho, proč už zase neodepsal.Navíc o víkendu je naděje, že táta vypadne pryč, ale s vlkodlakem jsem to z pochopitelných důvodů probrat nemohla, stejně jako naší akci...A aby toho nebylo málo, dnes měl blbý úterý jako každý týden a zítra je jeho rodičák.Na ten dnešní máma btw nešla.Tak nevím...ale bylo by fajn, kdyby se konečně ozval.Nechci ho donekonečna omlouvat, ale je divný, že by za 24 hodin nevzal do ruky mobil, neviděl nejméně 5 nepřijatých hovorů a dvě smsky.Jestli si mobil zapomněl, bude to tak, jak doufám(zase nějaká hloupá 3,14čovina), ale jestli nekomunikuje naschvál...No, radši o tom nepřemýšlet.Jistý je, že jestli něco bytostně nesnáším, tak je to lhaní, vykrucování a výmluvy.Nejsem žádná pipka, která si nechá jenom tak něco nakecat a naivně tomu věří.Růžový brejle zamilovanosti už jsem shodila.
No nic, tady bych akorát vypisovala svý trhlý hypotézy, prostě to budu zkoušet a volat a volat a volat.Vyhýbání je totiž další věc, kterou nesnáším,jen ať se mnou jedná narovinu!

Ať žije bláznění

12. dubna 2010 v 20:14 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Dnešek byl...a možná ještě bude...zvláštní...Ale hezky popořadě.V neděli, tedy včera, jsem byla střídavě, ráda, střídavě naštvána na vlkodlaka(to teď bývám často) a vyjímečně i šťastná.Chvilku.
Jenže prognóza dalších dnů je velice velice nepříznivá, neboť dnes jsem měla smůlu(prej práce...), zítra debilní rozvrh(ukažte mi vola, kterýho tohle napadlo) pozítří rodičák.Můj zítra.Jediným světlým bodem jest to, že můj drahý otec se buď v pátek, nebo v sobotu chystá na noc pryč.A když je kocour pryč, myši mají jak známo pré.Velice ráda bych to sdělila vlkodlakovi ovšem včera mi bylo sděleno, že možná kolem šesté, sedmé dorazí na icq(zřejmě myslel kolem desáté, jedenácté a to ještě pokud neusne), je a  bylo zcela samozřejmé, že ač je osm, není tady.Možná si zvykám, ale žere mě to příšerně.Možná trochu kecal,  koneckonců je to jeho volný čas, ale lhát by nemusel.Mě to stačí říct jednou, popravdě, a možná párkrát důrazně zopakovat, ale bytostně nesnáším, když mi někdo lže jen proto, abych si cosi myslela a jela domů.Možná, že mu křivdím, ale co si mám jako jinýho myslet...
Dnes hraje Sparta a Slavie, oba moji rodiče zastupují tyto dva tábory v místním restaurantu při sledování zápasu.Já si jdu pro čokoládu na nervy(ale zmeškaný hovory asi stejně ještě přibydou, jeho smůla, má být spolehlivej:P)
P.S.:Taky jsem celou věčnost hledala horní kuličku piercingu, ta potvora tam drží asi jen na čestný slovo, takže zas upadla a já jí za boha nemohla nájsť, tedy najít.Ale našla.Taky jsem přišla o jeden z mých nehtů, neboť se mi zatrhl a musel dolů.Ve středu jdu na nehty tak uvidím , co mi na to řekne.Tak se mějte, já se jdu uklidňovat(tentokrát bez alkoholu, i když ten aspoň účinkoval)

Chci druhej piercing a hned jsem skoro zločinec!

11. dubna 2010 v 13:42 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Nesnáším konzervativní dospělý! "Budeš jak chodící železářství" "Počkej až se ti aspoň zahojí to obočí" "Prosímtě, vždyť je to trapný a ani by ti to neslušelo" Slyším to celkem často.Ale hlavně, je MOJE tělo a i když rodiče mě furt vychovávaj, to, jak se vzhledově prezentuju na veřejnosti je jenom MOJE věc! Máma šílí, kdykoli se zmíním.Vysrat se na ní nemůžu.Protože pak se  vysere ona na mě a bude zle.Stejně jí nechápu.Může jí být jedno, co si propíchnu, ona to nosit nebude.Jenže bohužel, ve většině studií v republice potřebuju do 18ti podpis rodiče, což nechápu.Od 15ti by to stačilo.
Jak s tím hnout? Čekat se mi nechce, není problém sehnat patřičný náčiní a píchnout si to sama, ale...Jednak sama jsem si píchala zatím jen ucho(a ani ne chrupavku) a bojím se, že to zmrvím.
Co s tím?:( Já ten pierc vážně moc chci:(

Když se to sere, tak pořádně...

10. dubna 2010 v 21:13 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
...ale proč furt jenom mě?!
Začnu od začátku.Včera byl pátek.Vlkodlak se mi druhej den téměř neozval a když už, neřek nic určitýho. Celý den jsem se mu snažila dovolat, mezitím jsem skončila v kanclu s lahví a půl vína.Když jsem se konečně úspěšně dovolala, byla jsem již lehce podroušena a když mi oznámil, že jde do práce(ta jeho brigáda mě zabije, takhle si dobrovolně kurvit víkendy...) tak mi bylo ještě hůř.Říkala jsem tomu legitimní důvod se opít, což jsem také udělala. V polovině druhé lahve mi začalo být všechno jedno a jen jsem se smála.V ten okamžik jsem ale měla přestat, protože když řeknu, že jsem se trochu opila, budu kecat, neboť jsem se v zájmu svý nervový soustavy ožrala jako doga.Domů jsem dorazila sice před půl devátou, ale jak už jsem řekla, dost opilá.Čili moje první cesta vedla přímo do postele a ještě jsem si stačila dát upozornění, abych si do ráno do osmi nezapomněla vzít prášek(12 hodin je limit, do jakýho to ještě není průser) Potom jsem se během noci párkrát probrala a jednou zjistila, že vlkodlak psal smsku, na kterou jsem stěží odpověděla.
Ráno bylo krušný, neboť mi bylo blbě(jak jinak) a zase se ozvalo levý lýtko, do kterýho jsem předevčírem dostala křeč a ještě teď nemůžu pořádně chodit.Myšlenky na vlkodlaka byly ovšem passé, jednak byla moje pozornost soustředěna na držení obsahu žaludku, jednak se mi o něm stejně zdálo(i když to, že člověk souloží na různých místech, vůbec mu nevadí, že je přitom venku s kamarádama a ještě po každý "akci" ta parta najde mrtvolu, asi není moc normální sen)
Kolem poledne jsem se jakž takž vzchopila a najedla se, ale pak mi začalo bejt zas blbě.Zasraný hleny, kdybych se zeblila jak amina jednou, ale pořádně, bylo by to bývalo lepší, než se celý odpoledne držet za žaludek.
Pak volal vlkodlak.Kupodivu.Pak mi bylo ještě hůř a do toho volal znovu, že dnes do práce nejde, takže se srazíme na skypu.Kolem desátý.Já plánovala vzít si kynedril na žaludek a prospat se trochu, ale to mi nevyšlo, zato jsem se zbavovala těch debilních hlenů, takže o hodinu později mi bylo už fakt dobře.Tento stav zatím víceméně trvá, za což jsem vděčná.
A to nemluvím o zvoraným školním pátku a blížícímu se termínu zkoušek z kláves.
Prostě se to sere.A byla bych velice nerada, kdyby se nějak výrazně narušil vztah s vlkodlakem, který se netají flegmatismem, zatímco já vyšiluju.To by mi úplně zbořilo svět, nějak závažně se hádat ještě s ním, když právě on mi má ve stresových situacích pomáhat.Bohužel, on je dost výrazný flegmatik a melancholik k tomu.
Možná si půjdu ještě na chvilinku hajnout, abych byla v 10 fit.

Super den...jako vždy:D

8. dubna 2010 v 17:25 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Oproti jiným dnům je to ovšem lepší, neboť už je mi po zdravotní stránce celkem fajn.
Pokud se vám ráno zdá, že jste nepřekonatelní, úžasní a krásní, znamená to... Že jen to vyjdete na ulici, začne se to srát:D Hned ráno, samozřejmě, kouřit je stále složitý, i ty mentolky škrábou.První hodinu jako na potvoru dostanu za pět, zjistím, že z matiky jsem mezi tři a čtyři a zítra píšem písemku.K tomu mám referát na hudebku a jako obvykle mám zejtra zušku a umím tak leda hovno.Vlkodlak má zítra ty zkoušky a netuším, co má za plány po nich, ale doufám, že se bude slavit:D:) Jestli mě ten chrapot nepřejde, zejtra se naleju.Promyslím si, čím:D Voda to nebude:D
Zkrátka, ač dnes (skoro) všechno neštěstí na mou hlavu, začíná mi být zase fajn, znáte ten pocit, kdy se kouknete na sebe do zrdcadla a místo obyklého "tady mi kouká špek,a sakra, tadyto mám hrozně tlustý atd..." si jen řeknete "dneska mi to docela sluší a k tomu mám dobrou náladu" A škola mi může víteco...Jak já se těším až vypadnu...
Nyní jdu papat, ale možná se tady ještě dnes ukážu:)

Nesnáším!Nesnáším!NESNÁŠÍM!

7. dubna 2010 v 21:35 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Takže, po velikonočním dobrodružství jsem chytla nějakýho neřáda do krku, chrchlám, mluvím jak mutant, a když chci zazpívat hodně vysokej tón, vypadám jak debil s otevřenou držkou a zvuk ze mě nevyleze.NENÁVIDÍM TO! A už jsem se zmínila, že jediný, co můžu kouřit, jsou mentolky? GRRR! (Tedy jediný ne, ale nebudeme zabíhat mezi zbytečné dvojsmysly) Prostě je to na hovno.Včera ze mě málem udělali lazara doma, ale mě se jen nechtělo vstávat, tak jsem toho lehoulince využila.Dneska už jsem v ústavu byla, neboť bych doma dýl nevydržela a chyběla mi lidská společnost(rodiče jsou lidi?:D a odkdy?:D mohli by se tak začít chovat a dovolit mi piercing číslo dvě:D)
Další věc, vlkodlak.Je mi ctí oznámit internetové veřejnosti, že v pátek se (doufám) stane řidičem.Což sebou nese i závěrečné zkoušky, na které se dnes za malé zelené pomoci zřejmě hodlal připravovat.Ovšem já jsem ho (ZASE) ukecala k něčemu jinýmu a potom se nezdálo, že by změny plánu nějak extra litoval.Strávili jsme velice příjemnou dobu, i když připouštím, že ten čas mohl být delší.
Tento měsíc je, zdá se, měsícem změn.U mě se rozhodne o mé středoškolské budoucnosti, můj dvorní psycholog a mozek mé rozpadlé naděje na pěvecké úspěchy v klidu odmaturuje a asi zmizne na vejšku, vlkodlak se z polovodiče stane vodičem (pozn.:slovensky řidič, kdo neví)
Všechno se to tak rychle mění, lidi, který jsem znala, situace, místa...Až poslední rok a čvrt mám opravdu pocit, že žiju.Naplno.Přemýšlím, o svém dřívějším chování a jednání, zdá se mi absurdní a hloupé, ale všem nám bylo 13, mě bylo naštěstí 13 ještě s láskou platonickou, pouze dvěma dírami v uších a panenstvím:D Jsem ráda, že nežiju stylem dnešních čím dál mladších lidí/dětí.
Osob, které mým životem prošly, bylo mnoho. Některé jsem si teda odpustit mohla, to zas jo, kdo by si nechtěl zmáčknout DELETE smazat všechno, co mu způsobilo důsledky do budoucnosti, ale vždyť život je umění kreslit, bez možnosti gumovat

Na skok...

6. dubna 2010 v 14:24 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
►Vyslovená přání jsou nebezpečná, hrozí nám, že se jednou splní k naší nespokojenosti

►Srovnávat lásku a matematiku je hloupost, neboť nelze srovnávat přesnou a věcnou vědu s tak  nejistou věcí jako jsou lidské city

►Celý život se snažíme vyrovnat druhým, až nakonec zjistíme, že jsme se celou dobu snažili  vyrovnat sami sobě

Tohle jsem psala já...Nikoli o češtinu, jak byste si možná  mysleli vzhledem k mému vztahu k té učitelce, ale o matiku.Myslím, že jsem měla kliku, že mě učitel neviděl:D Asi by se divil, jak počítám úlohy o pohybu:D
Přejdu k novinkám.
Tedy, vzali mě na jednu ze tří škol, kam jsem dala přihlášku.Sice to nemám ofikl, ale jen podle registračního čísla mojí přihlášky a čísel zveřejněných na netu jako přijatých.Zbytek se dozvím 22., až budu ráno vědět jestli jsem na pajdáku a zároveň se půjdu znemožnit na přijímačky na gympl.
Jo, k Velikonocům, lepší jsem nezažila(až na jeden fórek)
Že mě moje matka při každých žaludečních potížích podezírá z těhotenství, beru už víceméně jako provokaci, neboť je to teoreticky a doufám, že i prakticky nemožné.Žaludeční potíže jsou u mě spojené s nervama a stresem, ale vysvětlujte to v případě, že jeden den zvracíte v poledne, otec se pak mámy zeptá, jestli nehodou nejsem těhotná a ona mu odpoví, že to bych zvracela ráno, přičemž druhej den se mi udělá šoufl v šest ráno:D Myslím, že mám něco jako štěstí...kurva štěstí:D A nejen já:D Po tom pondělku mě mrzí, že jsem se na ten aprílovej fór vykašlala, chce to satisfakci:D
Radši už budu končit, po éře Básníků koukám teď na Harryho Pottera a mám nebezpečně rozkecáno:D

Viva la Velikonoce

3. dubna 2010 v 21:11 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Krom toho, že před pár tisíciletími ukřižovali týpka, co potom zmrtvýchvstal, jsou tyhle svátky jen volno a oddych od toho školního cvokhausu.I tak stojí za to se o nich zmínit.
Tedy, Velikonce, které znám já, probíhají už několik let stejně.V pondělí zmizím.Kamkoli.Ne, že bych byla nějak rasisticky poznamenána, ale ti normální běžní kluci přestali s pomlázkami chodit už zhruba před 5 lety a od té doby je to tu samý...róm, abych to řekla slušně.To jsou ti, co se rádi ožerou za soc. dávky, kdykoli je potkáte, ptají se, jestli nemáte cigaretu a pokud narazíte na ty horší, ještě vás nazvou ženským pohlavním  orgánem na čtyři.Možná jsou i tu slušní, ale moc jich neznám.Ale to už zas odbíhám. Zkrátka, od té doby, co chodí šupat jen naši opálení spouobčané, já se ztrácím ze vsi , případně se zavírám doma.Letos, tedy pokud se cosi neposere, budu s vlkodlakem.A pomlázku už mu slibuju jak dlouho(ach ta emancipace:D) , páč za poslední půlrok kvůli němu uhynulo pár milionů mých nervových buněk:D Popeleční středa byla takřka dokonalá, velký pátek už méně, jak dopadne velikonoční pondělí, to se neví.Každopádně se mi osvědčilo, že ve většině případů jsou největším nepřítelem holky, kámoši jejího kluka...A teď nemá na mysl výhradně URNU, ale ten mi v poslední době přinesl příkoří zdaleka nejvíc.Ale co, on už na to zapomněl, akorát mě je v jeho přítomnosti pořád divně...No, to už je stejně dávno, neřešit to.
Pokud jde o náhlý výskyt několika básní zde, doufám, že budou jen  přibývat, ty hodiny ve škole jsou čím dál nudnější.
Zatím by to bylo vše.Přeju vám krásný Velikonoce, mírný kocoviny a málo jelit na sedacích částech těla;)