Proběhla změna vzhledu :-) Zaprvé se mi ten starý zdál již okoukaný a zadruhé bylo mým hlavním záměrem, aby blog vypadal trochu více sofistikovaně a ne tak pubertálně, tak doufám, že se mi to povedlo :-)

Prosinec 2010

Večerní chvilka...

16. prosince 2010 v 21:53 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Tak jsem se opět dokopala k tomu, že vám sem něco inteligentního napíšu.Tedy, to o té inteligenci neberte moc vážně, aby bylo jasno:D
Pociťuju kolem sebe jednak věci a typy lidí naprosto opačné vůči mě přesto nemám problém.Pociťuju příznaky přicházející vlkodlakovy dospělosti, což se mi zdá zvláštní.
Ale od začátku.Tak jak mi to to v hlavě leží a běží(spíš pokulhává)
Zjistila jsem, že jsem velice podobná tomu vlkodlakovi, s kterým jsem chodívala loni, z něj je totiž jinej člověk.Zato já.Nejde mi na rozum, proč to mí spolužáci(někteří) tak moc řeší.Proč si lámou hlavu, že se nestihnou/nedokážou naučit každou prkotinu, kterou učitelé zadají, když v písemkách potřebujeme sotva polovinu oněch informací.Tak si to párkrát přečtu a zbytek nechám osudu ne? Netřeba z toho bláznit.To se radši zcvoknu z jiných věcí než je škola:D
Zato vlkodlak...Je jako vyměněnej, učí se o dost víc než loni, dokonce ho škola baví a já jsem na něj hrdám, protože i přes značné problémy po opravkách se dokázal vzchopit a vzít školu pevně do rukou.Nicméně je třeba smířit se s faktem, že moje láska je dospěle smýšlející bytost, zatímco já jsem na prahu výstupu z puberty, ale mám ještě čas.Ano, nemám starosti, ano, nemám povinnosti, takže by se dalo říct, že mám dokonalej život.Ale i přes to to tak není.
.
.
.
.
.
Včera jsem seděla v čínský restauraci a čekala na vlkodlaka.Netušila jsem, že atmosféra může udělat tolik.Pila jsem presso, kouřila cigarety, dívala se na řeku, na park, kde jsem fotila, trávila chvíle s vlkodlakem, kámošema ze základky a kde to mám moc ráda.Sněžilo.Když jsem se podívala do širokého proskleného okna, které spíše vypadá, že tam sklo není a díváte se rovnou na řeku.Ale to by tam nebylo takový teplo.Hrála pomalá hudba různých žánrů a já byla v lokálu sama. No jedna z těch chvil, kdy je samota přemýšlivá, tvořivá.Byla jsem pozitivně naladěná a tak když přišel vlkodlak, byla jsem jako beránek, ačkoli to ráno mě vytočil řidič autobusu, neboť srabácky ujel a já se jak ten debil proběhla, ale stihla jsem ho.Potom jsme šli vybrat jeho novej mobil, jelikož cihla už plnila opravdu jen účel devastace cyklistů sejmutých jím z okénka.
.
.
.
Tento článek měl vyznít poeticky ale na to bych fakt potřebovala netbook a psát to hned.Zatím to opět vyznívá jako pouhý popis událostí dnů minulých.Chtěla jsem psát o Študákovinách a výletu do Prahy, ale nějak nebyl čas a chuť tak mi to promiňte, já určitě zase někdy napíšu:)