Proběhla změna vzhledu :-) Zaprvé se mi ten starý zdál již okoukaný a zadruhé bylo mým hlavním záměrem, aby blog vypadal trochu více sofistikovaně a ne tak pubertálně, tak doufám, že se mi to povedlo :-)

Srpen 2012

Pozor! V tomto článku jsou nahé fotky celebrit!

25. srpna 2012 v 21:47 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Možná to vypadá, že jsem to tu definitivně opustila, ale pokud se pořád najde někdo, kdo to tu čte, tak jste možná zaregistrovali, že jsem krapet pozměnila popisek autorky. Faktem je, že od dob, kdy mi to tu kvetlo nejvíc uplynulo hodně vody. V popisku stálo patnáctiletá, nicméně právě díky onomu popisku mi došlo, jak dlouho jsem to tu neaktualizovala. Nyní tedy sedmnácti a půl letá, tedy skoro plnoletá studentka. A bum, najednou nejsem dítě.
No... Možná ještě trochu jo, ale to jen proto, že mě to všechno deprimuje. Řidičák začnu dělat na přelomu podzimu a zimy, čeká mě ročníková práce, za "chvíli" maturita a co pak? Budu po škole vědět, co se svým životem? Zvládnu to všechno? Vždyť do teď šlo prakticky o nic, teď o něco hodně důležitýho půjde, moje budoucnost. Tím zářnějším faktem je to, že si budu moct dát pivo kdekolik(a vy, protivná paní trafikantko, víte, co mi můžete, že ano?) .
Abych se tedy vrátila k původní myšlence, začnám chápat, že tvrzení o nejlepších letech na střední škole bude patrně pravdivý. Po prázdninách, za těch pár dnů, jdu do třeťáku.
Poznala jsem menší já samy sebe, přítelovu devítiletou neteř, která mi nedávno řekla, že mi závidí, že už jsem dospělá, že už jsem velká a že ona jde teprve do čtvrté třídy. A já v tu chvíli řekla větu, která mi v jejím věku byla vtloukána do hlavy lidmy mého nynějšího věku. Užij si to, protože tu čtvrtou třídu zažiješ jen jednou a i když chceš přečasně dospět, nedochází ti, že kromě těch příjemných to má i své stinné stránky. Jenže lidi jsou holt nepoučitelný. Když jsme malí, chceme hodně rychle vyrůst a když vyrosteme, jak rádi bysme se stali znovu dětmi. Přitom je to tak prosté! Vždy, když se nějakým způsobem změní chápání života a všech jeho aspektů, problémů, radostí...tak se toužíme přesunout zpět do předchozí úrovně, neboť ta se nám zdá lehčí, snesitelnější.
Tím vším chci vlastně říct, že mám tak trochu bordel v tom, co vlastně chci a kdo vlastně jsem. Že aniž bych si to uvědomila, čas kolem mě plyne dál pekelnou rychlostí a mě to ani nedošlo, že brzy budu dospělá. Že si lidi kolem mě nebudou říkat, že jsem jen puberťák, že těm se to promíjí, ale už to bude: "jsi dospělá, chovej se podle toho"..... A to mě děsí nejvíc.
P.S.: Ano, titulek článku nehovoří o tématu, ale už dlouho nemám návštěvnost, takže trochu vychcanosti mi snad odpustíte:)