Proběhla změna vzhledu :-) Zaprvé se mi ten starý zdál již okoukaný a zadruhé bylo mým hlavním záměrem, aby blog vypadal trochu více sofistikovaně a ne tak pubertálně, tak doufám, že se mi to povedlo :-)

Září 2012

Tak z tohohle je mi fakt smutno...

18. září 2012 v 22:08 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život


V diskuzi tohoto článku jsou ženy, které měly úplně stejný myšlenky jako před pár týdny já... Věc se má tak, jsou na planetě i ženy, které svým mužům řeknou, že pochopí případný zálet za URČITÝCH PODMÍNEK.. Ale právě tam už začínají problémy. Jo, taky jsem si to myslívala, ale hořce jsem ochutnala vlastní medicínku a na vlastní kůži jsem poznala, že i přes všechny dohody je prostě hloupý, nepříjemný a velmi ponižující, když víte, že ten, s kým zrovna ležíte v pozdních nočních hodinách v posteli si jde přečíst neočekávanou sms. A že se to další den opakuje. I já jakožto chorobně nežárlivá osoba, která vyšiluje až když to opravdu vypadá, že není cosi v pořádku, jsem tohle nesla velmi nelibě. A proto si myslím, že ať ty ženy píší cokoli, tak ve svých naoko tolerantních slovech si kopou past na vlastní paranoidní "já" a hledají podvědomě každý náznak. A to je k zbláznění.
Taky tam zazněly názory, že nevěra je vlastně normální věc a ženská, která nepřekousne chlapovu nevěru si ho nezaslouží... Který pohlaví tuhle logiku asi vymyslelo že...
Nevěra rozhodně není normální a i když já sama nejsem v tomto ohledu úplně svatá, nikdy jsem to nepovažovala za v pořádku věc.
Povím vám příběh...
Není to ani tak dlouho, co jsem dávala svému vztahu stále aspoň mikroskopickou naději. Zezačátku, krátce po druhém návratu to bylo fajn, docela dlouho, ale časem jsem zaznamenávala stále častější návštěvy seznamovacích serverů, kteréžto jsem nezjišťovala pokoutně a nečestně, nýbrž mi byly hrdě oznamovány s ujištěním, že jen hledá svou cenu, že si jen píše a že to nic neznamená. Prý ať to klidně čtu. Což se během dvou týdnů změnilo v "To je snad moje věc ne?" a šlo to dál... Dobře, možná to trochu zkrátím... Chování nezadanýho mi hrozně vadilo, nejistota a to všechno, čím dál víc. A výsledek? Už to bude měsíc, svojí cenu hledá pořád, ale už sám, rozhodl se a já se s tím smířila.
Tímhle celým chci jen říct, abyste se holky nenechaly oklamat větou "to nic neznamená", protože to znamenat sice nemusí, ale taky může. Nikoho nenabádám k paranoidnímu prolézání partnerova telefonu, mailu atd, jen upozorňuju, že vždy je třeba být ve střehu a v pravý čas, na pravým místě rázně říct: Ten je můj! Pokud se ale on sám rozhodl jinak, nic s tím bohužel nenaděláte. Hodně štěstí a ať se tyhle situace pokud možno nedějí:)