Proběhla změna vzhledu :-) Zaprvé se mi ten starý zdál již okoukaný a zadruhé bylo mým hlavním záměrem, aby blog vypadal trochu více sofistikovaně a ne tak pubertálně, tak doufám, že se mi to povedlo :-)

Březen 2013

Krásná.cz - ostuda blogu!

23. března 2013 v 20:45 | Klér |  Já a věci kolem mě
Nedá mi to, abych nereagovala. Krásná.cz je web pro mladé slečny, který píšou mladé slečny - a podle toho to vypadá. Nemluvím o teď o všech bloggerkách, takže vy, které přispíváte inteligentně, bez urážky.
To máte jako s bravíčkem, které před deseti lety vévodilo společnosti dívek od 12 do 17 let. Dnes tuto "informační" fukci zastává dokonale internet.
Tohle je zárověň i výzva k administraci a vedení celého portálu blog.
Nemám v úmyslu psát něco o kontrolované cenzuře, ale uvědomujete si vůbec, že mladá holka je snadno ovlivnitelná a když tady bloggerky Krásné píšou články týkající se života mladých, můžou dost negativně ovlivňovat? Totiž rady mladým holkám by měli psát dospělí lidé s potřebným nadhledem, ne jejich vrstevnice. Nikdo nekontroluje články, které od těch holek vycházejí, nikoho z vedení nezajímá, že pod hlavičkou blogu píšou články plné kravin, gramatických chyb a doporučení, z kterých se normálnímu člověku udělá nevolno. Na jednu stranu je tu autorský klub s ideály autorské práce a kreativní tvorby, ale ten je jaksi strčen do pozadí za přihloplé rady jak zvládnout první rande a jak si "už konečně" najít kluka.
Vždycky jsem s myslela, že blog je společenství lidí, kteří se dělí o své životní osudy, výtvory, literární dílka.... No kopírky s blogem plným obrázků Majlý Sajrajt a Džastina Bobra jsou odsuzovány většinou běžných bloggerů. A ukazuje se, že to tak není. Prosím začněte něco dělat, kontrolujte bloggerky a nechte psát ty schopné. Ne každý může psát pro veřejnost a ty články jsou jen a jen vaše vizitka, protože jsou to první, co na hlavní stránce vyskočí na návštěvníka. To by vás mělo sakra zajímat. Anebo těm holkám aspoň dejte testy z češtiny, protože za tohle aby se Čech styděl.
Děkuji za pozornost.

Nesourodé myšlenky

15. března 2013 v 0:07 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Měla bych přesta filozofovat a jít spát. Už týden má jarní prázdniny, ročníkovou práci jsem napsala v rekordním čase a chvíli jsem ze sebe měla fakt radost, ale teď mě přepadají pochybnosti. Až to v pondělí odevzdám, co když mi řekne, ať to předělám celý? Co když mě zkritizuje takovým způsobem, že mi totálně vymizí radost z toho, že jsem to zvládla? Včera jsem to dopsala v půl druhý, odklikla jsem uložit a změnila název na "hotová práce", ale vím, že hotová není, že má spoustu chyb a že bych je měla opravit, než to dám ke kontrole. Ale nechce se mi. Měla bych se začít doučovat svůj skluz v klavíru, nechce se mi. Dneska jsem totálně pohořela na jízdách, byla to už třetí, já si začala věřit a najednou to vořu. Moc aut kolem, přišlo mi to děsně složitý a dělala jsem chyby i tam, kde se minule nevyskytovaly.
Zase se propadám do stavu alá nezvládnu to. Prachy za autoškolu byly zbytečný, protože u zkoušek shořím na prach, ročníkovka se posere pár dní před odevzdávkou a já budu v prdeli a celkově to bude na hovno. Ještě včera jsem se tetelila radostí, ale dneska jsem pomalu na zakopání se 100 metrů pod zem, na odstřel na měsíc.
Totálně mi schází sociální kontakt, za celou dobu prázdnin buď se sedím doma, jsem s přítelem nebo spím. Nepohybuju se mezi lidma, nechodím do školy, nemám obvyklý program. Na ten začnu zas rychle nadávat, tím jsem si jistá, protože moje nynější žití převážně v noci se s běžným životním provozem skloubit nedá. Ale mě to vyhovuje, líp mi to myslí, jsem živější a mám náladu i na nějakou tu práci ať už domácí nebo tu školní. V noci mám prokazatelně vyšší úspěšnost cvičných autoškola testů.
Další věc, o které jsem přemýšlela, je zda je lepší být mrcha nebo ne. A jestli se to dá naučit nebo k tomu, aby se takovým člově stal, mu musí život nebo jiní lidé nakopat prdel. Došla jsem totiž k závěru, že ti na kterých mi záleží, těm prostě asi ublížit neumím a o nějaké chladnosti nemůže být řeč. Nedokážu to i když vím, že u jednoho konkrétního jedince by mi to velmi pomohlo. Možná by totiž pochopil, jaké to je. Jaký je to pocit umírat strachy a pak zjistit, že šlo o lenost nabít si telefon, případně ho zvednout. Pocit, že na něj seru, že je mi u prdele jestli mu to zvednu nebo ne. Prostě vypnout zvuky hodit ignore a zapnout je o den později. Je to ošklivý, ale proč to mám zažívat jen já?
Prý jsem histerka, bláznivá, pitomá holka, ale jak se ta holka cítí, z toho se prímově utahuje. Je vždycky jednodušší hodit chyby jen na druhé a nad svými nepřemýšlet, popírat, že nějaké vůbec má. Hrozně mě to mrzí a vím o svých chybách, ale já se je snažím napravit. Na druhé straně je to velmi těžké když víte, že ten druhý se o nic podobného ani nesnaží, přičemž se považuje za dokonalého. Nejsem jenom já ta špatná a pro vyšší spokojenost mužského ega jsem do této role stavěna.
Neměla bych takhle uvažovat, ale prostě mám opět pocit, že všechno se řítí do končin, kam slunka svit nedosáhne. Trocha životního optimismu by neškodila, ale to by člověk musel žít na jiném místě ve vesmíru. Nejlépe tam, kde jste jen vy a vaše hlava a podvědomí. Takové místo na jiné planetě, kde máte jen křeslo, lampu, papír a tužku. Sedíte tam a přemýšlíte. A dokud nedojdete ke své pravdě, cti, sebelásce a svědomí, nikam se nehnete. Až pak můžete jít na Zemi. Tohle by absolvovali všichni lidé a svět by byl spravedlivý, moudrý, stejně jako lidé v něm.
Dobrou noc.