Proběhla změna vzhledu :-) Zaprvé se mi ten starý zdál již okoukaný a zadruhé bylo mým hlavním záměrem, aby blog vypadal trochu více sofistikovaně a ne tak pubertálně, tak doufám, že se mi to povedlo :-)

Kdo jsem já?

1. dubna 2013 v 1:16 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Když jsem byla malá, hodně jsem přemýšlela, jestli to, co žiju, není jeno jeden velkej sen. A pak se probudím buď nebudu, nebo budu někdo jiný, komu se o mé osobě jenom zdálo. Teď je jedna ráno, zítra, nebo vlastně dnes jsou Velikonoce a já na ně kašlu, kašlu na ty ožralý cikány s pomlázkama, který náš výjimečně chytrej nejlepší přítel člověka nepustí ani do ulice, neboť je nesnáší. A oni jeho. Nezajímají mě ani ty obstaožní obšourníci místních lokálů, kteří přijdou jen proto, aby si dali s mým otcem panáka. Kdepak, radši budu vesele ponocovat a ráno se v klidu vyspim, den jako každej jinej ne?
Těžko říct, co mě dohnalo k tomu, abych přestala vytrvale sledovat jeden díl Sexu ve městě za druhým a zapla blog. Možná jsem jen příliš dlouho neventilovala svoje myšlenky tak, jak jdou. Přemýšlela jsem, co napíšu a to naprosto kazilo dojem z toho, co jde z mé hlavy.
Žiju tak, jak žiju a začínám pochybovat, jesti tohle je ten život, nebo na mě ještě čeká někde za bukem, Jestli život jako takový nesestává jen ze starostí o složenky a účty a jestli to, co žiju dnes není jen děsivá a matoucí virtuální realita pro děcka. Anebo mi jen hrabe na maják z těch změn, které se dějí.
Každý s kým jsem o tom hovořila mi řekl, že být plnoletý není v podstatě nic zvláštního a život jde dál tak, jak šel předtím. Ale já to cítím jinak. O dost jinak. Tak dlouho jsem strávila úvahami, co si můžu vyzkoušet a co mi bylo do 18. ledna tohoto roku zapovězeno a na nic jse nepřišla.A ono to přišlo tak nějak samo do sebe. Jasně, takový alkohol nepatří zrovna mezi věci, ketrý by si nezletilí všech zemí nevyzkoušeli, sledování porna taktéž. Jediné, co mě zajímalo a co jsem opravdu nikdy předím nevyzkoušela byl hrací automat a tak jsem pro svou potěchu vhodila do kouzelné krabice dvacku, s radostí ji zase o fous prohrála a šla odešla. Ale to podstatný mi dochází až teď, když se na sebou zamyslím, přehodnotím svoje chování před rokem a teď. Začalo mě samu od sebe bavit uklízet, ačkoli jsem k tomu mívala nepřekonatelný odpor. Začalo mě bavit starat se sama o sebe, naučila jsem se nosit podpatky a vyházela celej šatník, abych mohla svoje staré kousky nahradit novými. Cítím se víc jako někdo, kdo má blíž k dosažení oné dospělosti, ačkoli sociální aspekt mi stále chybí a mám pocit, že ještě nějakou dobu chybět bude. A o to jde, Zas jen o ty pitomý peníze.
Co bude až (případně) udělám papíry a budu chtít auto? Ten stroj bohužel nejede na kartičku s mojí fotkou schválenou úřady, která mě opravňuje řídit. Sehnat brigádu při studiu bez známých(které nemám) je až nesnesitelně nesnadné a život není film, abych jako hlavní hrdina v období krize zakopla o pohádkovou šanci na lepší život. Ve filmu bych byla ošklivý kačátko, který našlo úplně náhodou svý štěstí, ale má to háček. Zaprvé se nepovažuju za ošklivý kačátko, který jsem bývala a za druhé tohle není film. Můžu klidně skončit špatně a ani to nemusí trvat moc dlouho. Nebo můžu mít opravdu to štěstí a najít něco, co mě pošle do výšin. Ve své zblblosti si občas řeknu, že tohle by mohl být můj osud, že teď se něco změní. Nicméně tenhle odhad se mi splnil zatím jen jednou coby čtrnáctileté nesebevědomé holce, která seděla v zušce, do dveří vstoupil on a já si pomyslela cosi o princích na bílích koních a s tímto princem již táhnu na 4 a půl roku vztahu. Od té doby se mi nic nesplnilo, ale život nabral na obrátkách a ve výsledku se ze mě stalo to, co jsem teď. Ve výsledku mu můžu vděčit za to, že v době, kdy jsem o sobě fakt neměla valný mínění mě přesvědčoval o opaku a já aspoň z části poznala svou cenu.
Achjo, celý tohle zmatený přemýšlení nejspíš nikoho nezajímá, ale pocit, že ho dávám všanc internetové síti, mě ukliďnuje a zvláštním způsobem mě nutí si myslet, že když jsem to už zveřejnila, najde se někdo, kdo se mnou bude souhlasit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baja Baja | Web | 2. dubna 2013 v 15:52 | Reagovat

Ahoj Klér, po nějaký době :-) zrovna jsem si řikala, jaká je náhoda, že se pdoívám zrovna den po uveřejnění novýho článku za takovou dobu, a ty už jich tu máš takový hafo! O_O
nějak nejsem v obraze, i když ti sem čas od času vlezu, myslela jsem, že jste se rozešli, a teď to vypadá, že jste zase spolu, tak já nevim :-D ale každopádně čtyři a půl roku je pořádná doba, na to že je ti teprv osumnáct :-)
...ach, musim to rozdělit

2 Baja Baja | Web | 2. dubna 2013 v 15:58 | Reagovat

Já osobně jsem žádnej zlom o osmnáctejch narozeninách nepocítila, ale na ten rok, co následoval, vzpomínám jako na nejkrásnější mýho života. :-) nečekala jsem to, ale zničehonic se mi splnilo všechno, co jsem si přála. Pěvně věřim, že se mi to období zase brzy vrátí, krom jednoho, byť podstatnýho, mám velký předpoklady.
Nevim, co konkrétně se ti nesplnilo, ale myslim, že když jste dva, je to podstatně snazší, ne? A jo, vypni si někdy ty zvuky!! 8-) :-D
Snad chápu pointu dobře, ale jsem si jistá, že když se budeš (nebo budete) snažit, určitě to zmákneš/te. :-) Taky se na tom snažim pracovat ;-)

3 Baja Baja | Web | 16. června 2013 v 6:55 | Reagovat

Och, no máš to nějáký zamotaný, ale tak hlavně, že to vypadá líp. Btw s těma náznakama jsi se, koukám, moc nezměnila. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama