Proběhla změna vzhledu :-) Zaprvé se mi ten starý zdál již okoukaný a zadruhé bylo mým hlavním záměrem, aby blog vypadal trochu více sofistikovaně a ne tak pubertálně, tak doufám, že se mi to povedlo :-)

Srpen 2013

Mám strach... ze všeho!

29. srpna 2013 v 0:39 | Klér |  Já a věci kolem mě
Ještě nejsem připravená bejt dospělá, samostatná, zodpovědná plnoletá osoba! Nejsem připravená maturovat a šrotit se a pak jít na vejšku a zapomenout jaký je to bejt malá. ještě nechci... Ale čas letí rychleji, než cokoli jinýho v mým životě a musím. V pondělí máme zase všichni nástup trestu a mě děsí ne ten samotný fakt ale to, že je to naposledy. Naposledy normálně, naposledy jako ta, jíž se všechno promíjí, naposledy jako středoškolačka.... A nevím, co bude dál. Zatím je můj cíl maturita, ale bojím se, že až ho splním, už nebudu mít žádnej jinej, že mě nevezmou na vejšku a já se zařadím do davu těch, co maj maturitu, práci, všední život a strereotypní nudu místo žití. A že nic nebude takový, jaký to teď znám. Už nikdy.
Dlouho jsem si říkala, že na všechno mám čas a že život je dlouhej, ale to je sračka. Život mizí mezi prstama pod nánosem výmluv, bolestí, lásek a zklamání a nakonec jsem v celým tomhle hlavolamu jenom já sama a já jsem to důležitý, ta, co udává směr svýmu bytí. Ale as jsem se ztratila. Skoro mě mrzí, že mě nikdo nečte, protože o tomhle bych se docela ráda pobavila s někým, kdo mě vůbec nezná. Ten mě zná nejlíp a nejlíp mi i poradí co dělat, protože odpověď není v konkrétní podobě, ale v myšlence, která mě dovede na tu mojí rozhodující myšlenku. Ale co to tu žvaním, já se bojím budoucnosti, protože nevím, jaká bude. Ale to nevíme asi nikdo co? Jen směr, jen ukazatel, kam mám jít a co dělat, nepožaduju snad až tolik...
Za poslední týdny jsem si musela dost věcí přiznat a dost věcí přehodnotit. A taky bych se chtěla omluvit za marnou naději, za to, že ač jsem nevěděla, co chci jsem zkomplikovala život někomu jinýmu. Je ironií, že to není tak dávno, co bylo v jedné epizodě Dextra řečeno, že Každý kontakt zanechá stopy .... Takže ještě jednou promiň....
Jsem v podstatě nerozhodný srab a závidím lidem, co mají jednoznačně černou a bílou bez možnosti mísení. Já se totiž ztrácím ve svý šedý tmě a světlo není na dohled.
Bylo by mi velkým potěšením, kdyby kdokoli, kdo to dočetl až sem a pochopil moje obavy, napsal komentář.
Děkuji.