Proběhla změna vzhledu :-) Zaprvé se mi ten starý zdál již okoukaný a zadruhé bylo mým hlavním záměrem, aby blog vypadal trochu více sofistikovaně a ne tak pubertálně, tak doufám, že se mi to povedlo :-)

Prosinec 2014

Jak jsem přišla o iluze o vyšším vzdělání aneb bloudíme v mlze...

17. prosince 2014 v 17:20 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Zase se blížej ty zku*vený Vánoce. Ani bych nečekala, že ten čas tak rychle uteče, ale je to tak. V září jsem na poslední chvíli nastoupila zpět do mé bývalé školy, ale na VOŠku, obor Předškolní a mimoškolní pedagogika.V únoru ocházím. Jak se to teda všechno semlelo... Nejmenovaný element se tam objevil také a já první měsíc školy prožila jako ve snu. Měla jsem všechno, po čem jsem celý léto toužila, splnil se mi jistý sen a já plna očekávání věcí příštích jsem se radovala z života jako už dlouho ne. Myslela jsem, že takhle to půjde až do absolutoria a pak teprve budu řešit, co dál... Jenže jak už to tak s krásnými věcmi bývá, jednoho krásného dne se jistý element opět vytratil a já si v tu chvíli myslela, že skončil svět. Všechno špatně, všechno k ničemu, nic nemá smysl. Tři dny jsem byla pod vlivem marihuany a když zrovna ne, brečela jsem. A stejně jako každá krásná věc jednou skončí, i tahle ošklivá věc se začala vytrácet. Domů jsme si po dlouhých letech pořídili kočku, která je výhradně domácím tvorem a neprohání se celý den venku a právě tomuhle černýmu zlobidlu děkuji za to, že se ze mě nestala zkuřka. Že jsem měla jiný myšlenky a že jsem se z toho dostala. Bylo to hnusný, ten odchod mě v tu chvíli zničil, ačkoli vlastně až o tolik nešlo, ale v konečném důsledku jsem to shledala spíše užitečným mezníkem, koneckonců, jednou to přijít muselo. Chybíš mi...
Když jsem se dostala z tohohle psychicky otřesnýho stavu, začala jsem znovu fungovat normálně, přestala jsem reagovat podrážděně, život se dostal do normálních kolejí. Ale už tou dobou mi hlavou vrtalo, že bych mohla ze školy odejít. Malinkatý červíček mě nahlodával, přepočítával výhody pravidelného příjmu před pravidelným sezením v lavici a vlivem ostatních okolností jsem se nakonec rozhodla. V té době jsem čirou náhodou narazila na skvělého člověka, ke kterému si víc a víc nacházím cestu a pevně doufám, že všechno bude tak krásný jako je to teď. Možná krásnější. Těžko definovat, co to vlastně je, ale jedno vím jistě, s ním jsem ta nešťatnější osoba pod sluncem :-) Víc internetový svět vědět nepotřebuje, stejně už o mě všechno vědí přes ksichtoknížku.
Touto dobou prožívám jedno z nejvíce stresujících období, dodělávám zápočty na 1. semestr, abych to studium mohla přerušit s klidným svědomím a skrytou myšlenkou možného návratu. Setkávám se se spoustou lidí, kterým se moje rozhodnutí nelíbí a prý budu jednou litovat. Možná, ale teď se mnou, vážení a milí, nehnete. Už jsem zvládla většinu zápočtových testů, ještě mě čekají ústní zkoušky a pak buď pracovat v oboru jako asistent pedagoga, kterým už jsem, nebo kamkoli jinam. Zatím nemám velké nároky na peníze, takže možnosti jsou.
Kromě faktu, že se pomalu blíží svátky klidu a míru, se taky blíží konec roku a tenhle blog už se stal spíš ročenkou než denním sdělováním každého uprdnutí z mého života. Možná mě ani nikdo nečte, ale na tom mi nijak zvlášť nesejde. Zkrátka a dobře, rok 2014 byl zlomový, nikdy na něj nezapomenu a na věci, co se přihodily, už vůbec ne. Počínaje maturitou, přes jistý element až po nástup na VOŠku, kde jsem se teda dlouho neohřála. Kdoví, co budu psát za půl roku, za rok, za dva... Jsem starší a troufám si říct, že i moudřejší. Neopakuju staré chyby, vždyť je tolik variant, jak dělat nové a nové, ale z každé se poučím a půjdu zase dál. To, co jsem tak důvěrně znala, je pryč a já tu jsem jen sama za sebe, abych žila tak, že s tím budu spokojená.