Proběhla změna vzhledu :-) Zaprvé se mi ten starý zdál již okoukaný a zadruhé bylo mým hlavním záměrem, aby blog vypadal trochu více sofistikovaně a ne tak pubertálně, tak doufám, že se mi to povedlo :-)

Říjen 2015

Přichází další podzim

11. října 2015 v 23:24 | Klér |  ...a takhle vypadá můj život
Poznali jste z titulku písničku od S-Coreho ? Ne ? To je dobře, znamená to, že nejspíš neposloucháte depkoidní songy o řezání se, chlastu a drogách. Já už je taky neposlouchám, ale to je fuk.
Dlouho jsem tu nic nezveřejnila, snad ze strachu, že by si mě zase mohl/a podat Kokos na/v paprice, ale hlavně z nedostatku chuti a času. Ještě k výše zmíněnému kokosu, ano, neskutečně mě to vytočilo, nejvíc mě vytočilo, že nejsem schopna vypátrat, o koho se jedná. A teď už je mi to upřímně jedno, jelikož mám jiný starosti, než to řešit a rozčilovat se stejně nemá cenu. Trollové budou na netu pořád a jestli mě někdo až tak nesnáší, prosím, poslužte si...
Mnoho se změnilo. Ještě před dovolenou jsem dostala zatím asi nejhorší ťafku, vyhazov. A tak jsem místo balení kufrů včas poutovala na Úřad práce, kde jsem prožila několik velmi mučivých hodin, aby mi v kanceláři takovou nerudnou osobou bylo sděleno, že nemám veškerou nutnou dokumentaci a tudíž, že se musím ještě vrátit. Ta představa byla děsivá, ale musela jsem. Tedy až po dovolené, jelikož už bych to fakt nestihla, i když se ta fousatá bába se na můj návrh přijít až za dva týdny, moc netvářila. Ale nakonec jsem jí ukecala.
V prosluněném Chorvatsku, kde bylo tepleji než na Prague Pride a lekci hot jógy dohoromady, jsem si jakž tak oddechla a solidně se ještě dotočila Kokosem, který nelenil a reagoval dál. Tak jsem urychleně opustila zdroj wifi a šla se bavit jinak.
Po návratu jsem jednal musela znovu na pracák, aby mě teda zaevidovali. Ne že bych se na to tak klepala, ale socka a zdrávka je dneska docela suma a já čerpala z poslední vejplaty, další byla výhledově v daleko.
V Chorvatsku jsem navázala hovor s jakýmsi ukrajicem, když jsem se šla pozdě večer projít, hledajíce v turisty narvané destinaci něco hrozně vzácného, samotu, klid a ticho. I já už jsem po tom zatoužila. A na konci temnýho mola až za všemi kempy a lehátky a bary jsem našla sedět na zídce jeho. Anglicky jsem se ho zeptala, jestli mluví česky, odpověděl, že nikoli, že je z Ukrajiny. Asi dvě hodiny jsme tam seděli a filozofovali v angličtině. Tedy myslela jsem, že konverzaci celkem zvládám, ale zdá se, že politickou situaci v jeho zemi jsem nepochytila ani česky, natož abych s ním vedla politický debaty v angličtině. Říkal, že mám být vděčná za to, že jsem se narodila v České republice, že mám šťastný život. On neví, do čeho přijede domů. Vyprávěl taky, jak mají krásnou přírodu a že až na ty politický sračky jsou docela hezká země. Doprovodil mě zpět k pláži a šli jsme si každý po svém. Pak už jsem ho neviděla a pevně doufám, že je v pořádku, protože to byl velmi sympatický člověk.
Ale proč tak obšírně a zeširoka, zkrátka mě donutil přemýšlet a dojít k závěru, že moje chmury jsou zbytečný. Přestala jsem se trápit ztrátou práce, najdu přece jinou. Přestala jsem se trápit samotou, až nadejde čas, někdo přijde.
Nadešel brzo. Po patnáctihodinové cestě rozkodrcaným autobusem jsme se v pátek ráno doplazili na rodnou hroudu. Naspala jsem několik desítek minut za celou noc. Kdo někdy někam jel NElehátkovým autobusem delší cestu, pochopí mě :D
A i po tomto únavném zážitku jsem se rozhodla jít ještě pařit, respetive na pivo. Kamarádka brzy odešla, já se rozbumbala, poté přišla jiná známá s nějakým cizím klukem, holkou a hluchoněmou holkou. Jenže za chvíli zmizela něco někam řešit a tuhle partičku tam nechala se mnou. Hluchoněmá a ta druhá někam taky zmizly a zůstal tam jen ten kluk. Já už byla po pěti vodkách dost zpracovaná, ale pořád ne dost abych se od něj nechala ochmatávat, jelikož byl divnej, tak jsem rychle začala hledat hluchoněmou a tu druhou. Mezitím se vrátila moje známá a ten cizí chlapec se dostal do sporu s místním (samozvaným) zjednavatelem pořádku. Spor vyvrcholil rvačkou, hysterií, voláním policie a další hysterií, ačkoli útočník se vlastně rychle zdekoval a napadený měl z hrozivě vypadajícího incidentu jen pidiškrábaneček na bradě, z kterého ve své podnapilosti udělal pomalu smrtelné zranění. Chvíli jsem pobíhala mezi hluchoněmou, známou a barem, až jsem je nakonec nechala jít pryč. Zkonstatovala jsem totiž, že daleko bezpečnější bude zůstat tam s pleškama, než kamkoli chodit s blondýnu padlou na hlavu, hluchoněmou a ožralým "zmláceným" chudáčkem.
Plešky se mnou ochotně šli na diskotéku, ovšem tam mě stejně ochotně nechali svému osudu a šli si po svým. Cesta k bankomatu a zpět proběhla celkem bez komplikací, po návratu na diskotéku jsem ale zjistila, že se tam nedá ani dejchat, natož tancovat, tak jsem si zdeptaně sedla na schody, upíjela pití a přemýšlela, co budu dělat.
Malá drobounká holčina to ale vymyslela za mě, když si přisedla a zapovídaly jsme se. Pak jsem šly na cígo ven, dodnes nevím ani jak se jmenovala, natož jestli její pánský doprovod byl přítel, bratr nebo teplý kamarád, vypadalo to každou chvíli jinak. Nakonec se jí podařilo mě přesvědčit k tanci. Její kreace byly svůdné až lascivní, pohled na mě, když jsem se se jí pokoušela napodobovat, zřejmě nebyl ani jedno ani druhé :D A přesto se jako blesk z čistého nebe objevil. Prostě se vynořil uprostřed parketu a vyzval mě k tanci. Z těch očí a úsměvu se mi motala hlava a alkoholem to nebylo. Pak jsem ho v té blyštivě kouzelné atmosféře políbila a to už jsem šla do kolen. Kokos a jemu podobní kritici by čekali rychlej konec a kocovinu. Ale ten člověk mě okouzluje ještě teď a jsem díky němu šťastná. A snad ještě dlouho budu :-)
Skvělý muž by byl tedy na scéně byl, ale pořád jsem byla nezaměstnaná, s tím jsem taky musela něco udělat a přesně jak jsem řekla paní na pracáku, že 30. září už mě čekat nemusí, jelikož už budu zaměstnaná, tak se i stalo. 1.září šly děti do školy a já na pohovor. 7. jsem nastoupila. Líbí se mi tam, je tam relativně klid a supr lidi. A jezdím jen o fabriku vedle, takže dopravním prostředkem zůstává skútr, což je fajn, snad to ještě chvíli vydrží než začne fest mrznout a já budu muset chtě nechtě vymyslet něco na těch pár zimních měsíců.
Suma sumárum, všechno, o co jsem v posledních měsících přišla, to jsem v jiné ( a lepší!!!) formě opět získala. Jsem šťastná a vznáším se na nadšeným obláčku a s lehkým pesimismem, co se zase posere...